Od padesátých let minulého století se zpřístupňovalo uhelné bohatství ostravsko-karvinského revíru výhradně svislými jámami, jejichž hloubka se neustále prodlužovala. V současné době již čtyři jámy revíru přesáhly hloubku 1 000 m; nejhlubší jámou je vtažná jáma Petr Bezruč s 1 060 m, po ní následují vtažná jáma Jeremenko s 1 050 m, vtažná jáma ČSM s 1 033 m a vtažná jáma Vítězný únor s 1009 m.
Nad jámami se tyčí těžní věže, které Jsou charakteristickým znakem důlních podniků. Koncem minulého století byly dřevěné věže nahrazeny věžemi ocelovými a od šedesátých let 20. století se začaly stavět železobetonové věže s vestavěnými těžními strojí v hlavě věže.
Výška těžních věží vzrůstala v souladu s hloubkou a rychlostí těžení a se zvyšováním objemů dopravních nádob, takže dnes dosahuje 60 m u ocelových věží a až 100 m u věží železobetonových.
Pro dopravu v jámách slouží dopravní nádoby, které jsou vedeny dřevěnými nebo ocelovými průvodnicemi. Jsou zavěšeny na jednom nebo více lanech, jejichž průměr se pohybuje od 20 do 67 mm. Dopravními nádobami jsou buď klece, v nichž se dopravuje těživo ve vozech, nebo skipy, což jsou ve skutečnosti nádoby o obsahu až 30 m3, do nichž se těživo volně nasypává. Při hloubení jam se pro těžení používají okovy. Klece slouží zároveň pro dopravu materiálů všeho druhu a pro jízdu lidí. Z původních jednoetážových klecí se postupně vyvinuly moderní až čtyřetážové klece.
Hlavním zařízením vertikální dopravy je těžní stroj. Původní těžní stroje byly poháněny parou; první parní těžní stroj v ostravsko-karvinském revíru byl postaven na jámě Anselm v Petřkovicích. Poslední parní stroj z roku 1909 pracoval na jámě Ludvík Dolu Julius Fučík.
V roce 1898 na jámě Hohenegger byl uveden do provozu první těžní stroj s elektrickým pohonem. Protože elektromotory těžních strojů, pracují vesměs na stejnosměrný proud, je nutno měnit střídavý proud na stejnosměrný. Donedávna byla jedinými měniči rotační mechanická soustrojí, z nichž nejužívanějšlm bylo soustrojí Ward-Leonardovo; v současné době se používají měniče tyristorové. V menší míře jsou těžní stroje poháněny asynchronními elektromotory na střídavý proud. Ruční ovládání těžních strojů bylo nahrazeno u skipových těžních zařízení automatickým řízením, takže strojník pouze kontroluje plynulý chod stroje.
V roce 1988 pracovalo v revíru 20 skipových zařízení, z toho 17 s automatickým řízením, 82 klecových těžních zařízení a 32 malých těžních zařízení slepých jam v podzemí, tzv. šibíků.
