Hlubinné dobývání na lokalitě bylo započato v první polovině 16. století po vyčerpání rýžovisek z prostoru na východní straně vrchu Špičák, která byla těžena již od 14. století. Těžba na Čisté začala mnohem později než v oblasti Horního Slavkova a Krásna. Rozvoj dolování byl velmi rychlý a tak již v roce 1551 propůjčil Ferdinand I. městu Čistá horní právo a městská práva královského horního města (Königliche Bergstadt Lauterbach). Město mělo vlastní cínovou váhu a cínovou huť a právo volné těžby dříví v královských lesích (Beran et al., 1995).
Rozvoj dolování byl sice rychlý, ale netrval dlouho. Vzhledem ke zničení téměř všech písemných materiálů při požáru města v roce 1772 je velmi obtížné doložit kontinuitu báňské historie této lokality. Z některých dochovaných listin vyplývá, že doly byly značně pasivní a dolování bylo provozováno hlavně z důvodu udržení statutu horního města. Doly proto postupně upadaly. V roce 1847 byly doly klasifikovány jako již déle sešlé. Hornický význam Čisté nikdy nedosáhl významu okolních důlních oblastí (Krásno, H. Slavkov).
Sporadická těžba pak pokračovala v roce 1887, kdy po vyzmáhání štoly a šachty Jeroným bylo vytěženo menší množství cínové rudy. Podle Bílka (1958 in Žůrek et al., 2001) se těžilo v několika komorách na Čisté ještě v roce 1905. Po 1. světové válce byl provoz Dolu Jeroným opět zastaven.
Podle odhadů a dílčích zpráv bylo za celé historické období vytěženo v Čisté 500 až 700 tun cínu.
K novodobému průzkumu ložiska dochází až během 2. světové války v letech 1940-1943, kdy byla opět vyzmáhána štola Jeroným a stejnojmenná šachta, a to do hloubky cca 27 metrů. Byl proveden technologický pokus s rudninou z Čisté. Práce na lokalitě však byly z hlediska nereálného zahájení brzké velké těžby zastaveny.
Po válce se lokalitou zabýval v letech 1946-1947 a následně též v roce 1950 Dr. Fr. Fiala, který zdokumentoval přístupná důlní díla a vypočítal možné zásoby Sn-W rud.
V období 1956-1957 prováděl další revizi lokality Severočeský rudný průzkum, n.p. Dubí. Po této revizi byla lokalita předána RD Příbram.
V letech 1964-1965 prováděl výzkum lokality ÚÚG Praha. Za tímto účelem bylo provedeno zmáhání chodeb, komínů, šachtice Jeroným a štoly Jeroným, dále byly provedeny některé výlomy a vyraženo celkem 12 bm chodeb.
Dochovaná důlní díla na lokalitě Čistá – Jeroným (ODD) byla vyražena v časovém intervalu několika set let. Mimo vlastní těžební práce s pozůstatky v podobě nezavalených a místy založených komor je na lokalitě značné množství chodeb a chodbic sloužících k větrání, odvodňování, průzkumu k ověření mocnosti a kvality zrudnění, atd.
Literatura: Žůrek, P., Kořínek, R., Kaláb, Z., Hrubešová, E., Knejzlík, J., Daněk, T., Kukutsch, R., Michalík, P., Lednická, M. a Rambouský, Z. (2008): Historický Důl Jeroným v Čisté. Monografie, VŠB – Technická univerzita Ostrava a Ústav geoniky AVČR, v.v.i. Ostrava, ISBN 978-80-248-1757-6, 82 stran.
