Ševčínský důl podle první alternativy budování hornického muzea v přírodě měl být přístupný klecemi na úroveň 2. patra a na tomto patře se měla vybudovat prohlídková trasa. Podle provedeného propočtu byla však tato atraktivní část hornického muzea finančně značně náročná. Například generální oprava jámy na úroveň 2. patra, ražby chodeb na 2. patro, vybudování nuceného větrání v celé prohlídkové trase, protipožární a havarijní opatření, to všechno představovalo značné finanční náklady, nehledě k tomu, že pro prohlídkovou trasu bylo zapotřebí nejméně pěti odborných pracovníků s celoročním úvazkem a nepředpokládalo se, že by po celý rok pravidelně sjížděly do dolu exkurze. Pro ně by se musely také vybudovat šatny, a to zvlášť pro prohlídku a zvlášť pro uložení čistých oděvů. V neposlední řadě by se tento komplet musel doplnit lampárnou a místností první pomoci.
Proto i tento důl byl uzavřen betonovými uzávěry a prostor mezi nimi byl zcela zasypán hutným materiálem. Pouze šachetní budova na povrchu s vyhlídkovou věží slouží pro muzejní účely. K těm se také použila budova bývalé sokolovny a přilehlý areál, v němž jsou umístěny jako dobové exponáty mechanizační prostředky, používané v březohorských dolech.
Obdobná likvidace jako u hlavní jámy byla provedena i u úpadního báňského díla pod jámou Ševčiny, které bylo na jámu Ševčiny napojeno na 2. patře. Tímto úpadním dílem byly do březohorských dolů přiváděny čerstvé větry. Ústí úpadnice se zakrylo železobetonovou deskou a stavba ventilátorovny se zdemolovala.
