Z historie je známo, že v okolí velkých uhelných pánví se vytvářela největší centra těžkého průmyslu a rozkvétala tam rychle i další výrobní odvětví, která potřebovala uhlí. Tím se zákonitě rozvíjely i výrobní síly. To platí i o Radnicku, ale zejména o Nýřansku, v jehož blízkém okolí se později našly velké a mohutné sloje kamenného uhlí.
Radnický uhelný revír se dělí na pánev Břaskou, Vejvanskou, Chomelskou, Újezdo-Němčovickou, a další malé pánve: Darová, Mostiště, Svinná, Hlohovice, Skopý. Tento celý revír se rozprostírá mezi obcemi Stupněm, Břasy, Vranovicemi, Újezdem u Radnic, Němčovicemi a končí u Lhotky a Chockova; pak se obrací k jihu přes Kamenec a Sv. Barboru a obloukem na západ k Vranovicům. Odtud k východu na Vranov a Horní Stupno. Některé uhelné sloje vycházely až na povrch a po odklizu orné půdy bylo možno uhlí těžit.
Zpočátku dobývali uhlí sedláci, pak i horníci z blízkých obcí. Těžba byla primitivní, připomínala středověk. Časem se na těžbě na Radnicku nejvíce podílela šlechta, ale později stále více buržoazie jako nově nastupující společenská třída. Byli to zejména podnikatelé z Hořovicka, známý průmyslník dr. Wanka z Plzně, Blažková z Radnicka i mnoho dalších. Jako prvního malého podnikatele uvádí Karel Feistmantel na prvním místě havíře Hromádku. Horníci na Radnicku existovali již v roce 1656. V tomto roce byly v Radnicích pokřtěny děti horníků Michala a Šmída, ale havíři v tomto místě žili ještě před rokem 1620, jak se dovídáme z pramenů.
Větší těžba uhlí se připomíná až v polovině 17. století; zatím slouží jen místní potřebě kovářů a později i hamrům a hutím. S rozvojem železnic těžba uhlí i na Radnicku prudce vzrostla.
