Litické a dobřanské doly

Na Liticku, na Valše a na Dobřansku bylo mnoho šachtiček, které ani nejsou statisticky podchyceny. V této uhelné pánvi těžila zpočátku vrchnost — kníže Thurn-Taxis, hrabě Schönborn; před nimi zde těžil hrabě Waldstein. Nejdříve se těžilo blízko obce Losiné. Později vzniká Litické těžařstvo. Těží zde však i mnoho drobných majitelů na malých šachtičkách, jako byl Pancer, Fiala a mnoho dalších. V Liticích byly postaveny také pece na koks, protože se zde dobývalo kvalitní koksovatelné uhlí.

Kníže Thurn-Taxis zpočátku doloval na výchozech uhelných pánví. S rozvojem těžby uhlí se i těžba na jeho dolech modernizuje. Začíná hloubit hlubší šachty. V roce 1856 provedl důlní vrty u Líní a Litic a v hloubce asi 200 metrů navrtal mocné sloje. Založil na nich důlní celek Mathilda. Tento důl byl vyrubán v roce 1885. Další důl Pomocný byl vyhlouben v roce 1872. V roce 1868 byl založen důl Max Karel, nazývaný havíři Max-šachta. Dosahovaly sem sloje radnické, které byly velmi kvalitní. Mocnost slojí byla místy až 2,50 m, ale uložení bylo nestejnoměrné. Dalším dolem Thurn-Taxise byl Frisches Glück na katastru obce Lhota. Těžba byla zahájena r. 1884. Těžní jáma byla spojena s lanovkou dlouhou 1250 m s dolem Max Karel, kde byla úpravna uhlí. Oba doly byly strojně vybaveny. Větrná jáma Bouček přiváděla čerstvé větry na důl Frisches Glück. Thurn-Taxis vyhloubil další jámu Gutes Glück (Dobré štěstí). V roce 1872 byla Thurn Taxisem postavena hornická kolonie v Liticích, kde byla i německá obecná škola, která sloužila ke germanizaci českých dětí. V kolonii bydlelo na osm set rodinných příslušníků horníků, pracujících na Thurn-Taxisových dolech.

Blízko dolu Max Karel existoval další důl, kde se říkalo „Na inspekci„. Další malé šachtičkv byly blízko bývalého mužského kláštera, ze kterého byly vybudovány bytové jednotky. Zbytky hald se vzrostlými porosty bříz jsou němými svědky dávného dolování kamenného uhlí v této uhelné pánvi.

Blízko Dobřan v Chlumčanech byla založena šachta Eliška v roce 1858 občanem J. Hlinkou. Jáma byla hluboká pouze 15 m a k dalšímu prohloubení za Hlinky nedošlo, i když tam bylo kvalitní uhlí. Majitel zřejmě neměl dostatek finančních prostředků. Podle inspekčních záznamů byla jáma v roce 1892 prohloubena a v hloubce 52 m byla nalezena spodní sloj o mocnosti až 6 m.

Po vyhloubení dolu Eliška se stal majitelem Herbert Tenschert. Rubání na dole stěžovaly nesnadné dolovací podmínky s mocnou vrstvou tzv. tekoucích písků.