Báňsko-geologická charakteristika území v okolí Nýřan

Katastrální území Nýřany tvoří z geologického hlediska součást plzeňské kamenouhelné pánve.

Bazální karbonská sedimentace začala na rozhraní westfalu C na již stabilizovaném proterozoiku zarovnáním dílčích depresí. Ukládání sedimentů převážně ve fluviatilní makrofacii cyklicky členěné sedimenty bažin a stagnujících vod pokračovala s několika významnými hiáty až do stefanu C. Ukládání karbonských sedimentů bylo ukončeno pravděpodobně již během stefanu C v důsledku vyklenování západní a střední části bloku. Současný rozsah karbonských sedimentů je dán dlouhodobou denudací v pánevní oblasti již koncem paleozoika a zvláště pak během celého mesozoika. Během miocénu a pliocénu byla parovina vzniklá v pokřídovém vývoji protékána členitým a rozsáhlým říčním systémem. Dnešní tvary reliéfu byly formovány až během kvartéru.

Karbonská uhlonosná sedimentace dala v oblasti katastrálního území Nýřany vznik několika slojovým jednotkám. Tyto byly exploatovány doly situovanými, jak ve vlastním zájmovém katastrálním území Nýřany, tak v blízkém okolí.

Jednalo se o tyto doly:

Důl Humboldt: s hloubením těžební jámy bylo započato v roce 1863. Byl to první důl původního Západočeského horního a hutního spolku. Důl Humboldt byl uveden do provozu v roce 1865. Těžební jáma dosáhla hloubky 144,6 m a výdušná jáma 110 m. Ta byla od těžební jámy vzdálena 30 m. Na dole byla v provozu tři těžební patra. Nýřanské sloje dosahovaly mocnosti od 60 do 120 cm. Radnické sloje dosahovaly mocnost přes 3 m.

V roce 1866 byl důl Humboldt spojen závodní vlečkou s nýřanským nádražím. Později, s výstavbou Zieglerova dolu, byla vlečka prodloužena až na tento důl. V roce 1902 byla těžba ukončena.

Důl Lazarus: vyhlouben v roce 1866 Pražskou železářskou společností (Prager Eisenndustrie-Gesellschaft) (PŽS), se sídlem v Praze, která byla založena v roce 1865. Hloubka jámy až k vodní jímce činila 124 m. Výdušná jáma dosahovala hloubky 100 m a ležela východně od těžní jámy ve vzdálenosti 50 m.

Důl Lazarus byl později spojen s Dolem Ziegler. Jednalo se o důl nebezpečný s výskytem třaskavého plynu (metanu). Jeho provoz byl ukončen v roce 1917.

Důl Tiefbau (Hlubina): v majetku PŽS byl vyhlouben několik metrů od dnešní městské knihovny. Těžba tohoto dolu byla ukončena a jáma zasypána v roce 1890.

Důl Krimich I: s hloubením bylo započato v roce 1867 a do provozu byl dán roku 1869. Hloubka těžní jámy činila 196,9 m. Výdušná jáma dosahovala 50 m. Těženy byly tři uhelné sloje, a důlní větrání bylo provozováno pomocí ventilátorů. Těžební činnost na tomto dole byla ukončena v roce 1935.

Důl Ziegler: byl vyhlouben v roce 1872. Byl vzdálen od Dolu Humboldt přibližně 1 km. Hloubka těžní jámy činila 144,4 m, jámy větrní 141,1 m. Dodnes je pro oblast výdušné jámy vžitý místní název “Na větrní jámě”. Elektrické osvětlení bylo na dole zavedeno v roce 1872. Důl byl uzavřen v roce 1917.

Důl Sylvie: byl vyhlouben jen několik desítek metrů od šachty Marta. Jeho hloubka činila 70 m a těžba probíhala ve dvou nosných slojích. Byl v provozu 1890 – 1913.