Důlní dílo bylo vyraženo ve druhé polovině 60. let 19. století po visuté sloji na celkovou délku cca 250 m při úklonu 23 stupňů mezi 19. patrem svatoňovických dolů (obzor dědičné štoly Idy) a povrchem.
Po roce 1914 byla spodní část „komína” v délce 25 m napojena do strážkovické chodby na obzoru štoly Idy, při čemž se sklon této části změnil na 45 stupňů. V 70. letech 20. století byla rekonstruována výztuž z důvodu zborcení cihlové klenby, která byla nahrazena ocelovou TH výztuží s betonovými pažnicemi a 10 m vysoký šibík v místech vyústění komínu “na den” byl vystrojen kruhovými TH o světlém průměru 250 cm.
Od ohlubně v délce 13 m (7 m svislé dílo, 3 m přechod do úpadního díla, 3 m úklon 45 stupňů) byl profil komína kruhový o průměru 250 cm, zbývající část úpadního díla jednokolejný TH profil.
Objem jámového stvolu : Vrchní část díla o kruhovém profilu v délce 13 m celkem 64 m3. V této části byl ve dnech 15. až 25.7. 1991 Strážkovický komín uzavřen podle plánu likvidace Dolu Zdeněk Nejedlý, při čemž bylo spotřebováno 39 m3 betonu a 25 m3 výpěrků z uhelného prádla. Od staničení 13 m až po obzor štoly Idy zůstal komín nezaplněn.
Mocnost pokryvného útvaru: Od cca 10 m v místech ohlubně až po cca 190 m v místech zaústění komína do strážkovické chodby na obzoru štoly Idy.
Patra: Strážkovický komín měl několik pater, která nesloužila k těžbě, ale k výduchu důlních větrů do “kouřového kanálu” (na starých důlních mapách je Strážkovický komín označen jako Rauchkanal = kouřový kanál). Větrní sopouchy byly v minulosti vyzděny z pískovcových kvádrů, při rekonstrukci Strážkovického komína v 70. letech 20. století byly většinou zrušeny a zakryty betonovými pažnicemi TH výztuže. Tato větrní patra jsou v mapách zakreslena bez číselného nebo výškového označení.
Způsob a rok uzavřeni před likvidaci: Strážkovický komín byl až do roku 1990 používán báňskou záchrannou službou ke cvičení v dole, uzavřen byl začátkem července 1991 při instalaci roštu ztraceného bednění ve staničení 13 m od ohlubně. Uzavření bylo provedeno betonovou zátkou a výpěrkovým zásypem mezi ohlubní a ztraceným bedněním ve staničení 13 m. Stejným způsobem byly uzavřeny i výdušné kanály k ventilátorům na kótě 2,6 m pod ohlubní Strážkovického komína.
Dodatek: Dílo bylo původně součásti důlního podniku „Adami Zeche” ve Strážkovicích a sloužilo k odvádění kouře z parního kotle na obzoru štoly Idy. Pro zvýšení tahu byla na ohlubni postavena větrná pec s vysokým cihlovým komínem, podle něhož se začalo úpadní jámě říkat „Strážkovický komín”. Souběžná úpadní jáma Adam v hlavní svatoňovické sloji je pravděpodobně mladšího data, protože je na některých starých důlních mapách zakreslena cca 10 m vedle Strážkovického komína jako nedokončené důlní dílo ještě bez vyústění na povrch. Od počátku 20. století byl Strážkovický komín využíván Svatoňovickou báňskou společnosti (a po roce 1946 i VUD) jako výduch pro revír Slepého dolu a po zprovoznění odolovské Nové jámy jako výduch z hlavního skladu výbušnin na obzoru štoly. Pro tyto účely byla nad ohlubni Strážkovického komína postavena v 60. letech 20. století nová ventilátorovna.
