Důl Kolektiv ve Rtyni v Podkrkonoší

Jáma byla hloubena v letech 1901 – 1912 na celkovou hloubku 220,2 m vč. 4 m jámové tůně. Rekonstrukce jámy proběhla v roce 1965 po zavalení jámy v úseku od 160 do 220 m (úsek v délce 60 m nad 1. patrem). Rozsah rekonstrukce včetně příslušné dokumentace nebyly dohledány, pravděpodobně se jednalo o obnovení šachetní výdřevy do původního stavu.

Vrchní část jámy v délce 110 m měla soudkovitý profil o rozměrech 320 x 200 cm, jako materiál výztuže byl uváděn litý beton, v jiných pramenech jsou uvedeny betonové tvárnice nebo cihlová či tvárnicová vyzdívka, případné kombinace všech výše uvedených materiálů.

Těžba na dole byla ukončena v roce 1964, potom jáma sloužila jako výdušná pro revír Tmavého dolu. Od roku 1964 do roku 1977 byla jáma znepřístupněna uzavřením vstupu do šachetní budovy, v roce 1977 byla jáma uzavřena železobetonovou deskou. V současné době je jáma zatopena po kótu +413,1 m n.m. na základě principu spojených nádob (po výtok vody Novou jámou na obzor dědičné štoly Idy).

Nejstarší dochovaný název díla je Wetter Schacht (Větrní šachta, lidově Větrák), což dokládá původní účel samotné jámy k odvětrání dobývek Tmavého dolu. Jméno Chlívecký důl získala jáma podle blízké obce Chlívce, přestože leží na katastru Rtyně v Podkrkonoší. V roce 1949 byl projednáván návrh přejmenovat jámu na Důl Adolf Maršík, návrh však nebyl schválen. Novodobý název Kolektiv pochází z počátku 50. let 20 století, kdy byly přejmenovány všechny šachty rtyňsko – svatoňovického revíru.

V roce 1924 byla z Větrného dolu k železniční trati ve Rtyni v Podkrkonoší vybudována lanovka o délce 2098,4 m s převýšením 192,29 m pro dopravu vytěženého uhlí, která zde byla v provozu až do roku 1964. Celkové množství přepraveného uhlí bylo odhadnuto na 1 až 1,5 milionů tun (zkresleno chybějícími údaji za období německé okupace).

[mappress]