Základní systém otvírky ložiska byl řešen svislými jámami hloubenými z povrchu nebo „slepými“ jámami, hloubenými z některého již vyraženého patra. Jámy jsou rozmístěny zhruba v podélné ose ložiska (délka cca 24 km) s lokalizací zarážkových bodů dle poloh jednotlivých žilných uzlů. Většina jam byla vyhloubena v obdélníkovém profilu 10,95 m2 s dřevěnou výztuží, u jam č. 15 a 11A byl obdélníkový profil zvýšen na 16,5 m2. Později hloubené nebo prohlubované jámy (j.č. 16, 13, 19, 11S, 4S, 17S, 25, č. 15 ve spodní části aj.) byly provedeny jako kruhové s betonovou výztuží a se světlým průměrem 4,5 až 7 m.
Z těžních jam byla rozrážena jednotlivá patra, do úrovně 20. patra činila vertikální vzdálenost mezi patry 50 m, ve hlubší části ložiska byla zvýšena na 70 m. Úplná otvírka ložiska byla provedena do úrovně 28. patra (kóta cca – 880 m p.m.) jámami č. 16, 11A, 17S a 19. Úrovně 32. patra (kóta – 1161 m p.m.) dosáhly jámy č. 16 a 17S, z důvodu nepříznivých klimatických podmínek a nízkých zásob rudy však k dokončení otvírky úseku mezi 28. a 32. patrem nedošlo.
Hlavní otvírkové překopy byly raženy podél kontaktu s Plutonem tak, že propojovaly jednotlivé jámy a zároveň zhruba v kolmém směru protínaly hlavní žilné struktury a uzly, Ve směru jednotlivých žilných uzlů byly pak z hlavních překopu rozráženy směrné překopy na něž navazovaly sledné chodby, ražené již po jednotlivých rudních žilách.
Dle údajů „Závěrečné zprávy ložiska Příbram“ bylo za období 1949 až 1991 na ložisku vyhloubeno celkem 23 km svislých a vyraženo 2 188 km horizontálních otvírkových a přípravných důlních děl s tím, že roční metráže ražeb a hloubení se pohybovaly od 5,9 km v roce 1949 přes maximum 143 km v roce 1957 až po 0,4 km v roce 1991.
K roku 1997 byly z celkových objemů otvírkových a přípravných důlních děl využívány pouze jámy č. 15, 16, 11A a 13 a dále horizontální překopy, spojující jámy č. 16, 11A a 13 v úrovni 20., 21. a 22. patra a to pro potřeby výstavby podzemního zásobníku plynu (PZP), budovaného na 21. patře. Do úrovně 17. patra bývalého dolu I (j.č. 2, 4, 15) a do úrovně 22. p. bývalých dolů III a IV byla veškerá důlní díla zatopena vodou, postup zátopové hladiny byl regulován čerpáním, technicky i finančně řešeným v rámci výstavby podzemního zásobníku.
