Částice alfa má ve vzduchu dolet řádově jen několik centimetrů, přičemž deseticentimetrová vrstva vzduchu ji zcela absorbuje. Ještě kratší dolet má v kapalinách. Příčinou je větší hustota elektronů v kapalných látkách oproti plynům, které alfa částice zachytí a změní se v neutrální atom helia. Největší absorpční účinek proti alfa částici mají pevné látky. Například pouhá ruka stačí k úplnému stínění alfa záření.
Částice beta má oproti alfa záření při pronikání vzduchem velmi klikatou dráhu. Ale vzhledem k tomu, že je ve zmíněné rozpadové řadě produktem pouze několika málo radionuklidů, nepředstavuje beta částice v uranovém hornictví žádné nebezpečí.
Nejpronikavějším zářením v důlních podmínkách je foton gama. Vzhledem k svému vlnovému charakteru proniká téměř jakýmkoliv prostředím. Má podobné vlastnosti jako rentgenové záření, i když vzniká za zcela odlišných podmínek. V žádném případě ale nelze srovnávat dávku záření gama v uranových dolech s ozařováním pacientů při rentgenovém šetření ve zdravotnických zařízeních. Gama záření v uranovém hornictví má nesrovnatelně nižší energii než rentgenové záření aplikované v medicíně. Navíc při rentgenovém šetření záření působí s velkou intenzitou na určitou část lidského těla, kdežto v dolech je ozařováno celé tělo mnohem rovnoměrněji a proto i účinek záření gama, emitovaného z uranové rudy je několikrát menší.
ZDROJE ZÁŘENÍ
K ochraně před negativními účinky ionizujícího záření je třeba vědět, že jeho zdrojem je v důlních podmínkách uranová ruda, která způsobuje jednak zevní ozáření lidských orgánů uvolněním gama záření, jednak vnitřní ozáření horníků tím, že se radionuklidy v ní obsažené dostávají v podobě prachových částic (aerosolů) nebo inertního plynu radonu 222Rn) do dýchacích orgánů a plic. Gama záření je v uranových dolech dáno především kovnatostí rudy. Čím vyšší je obsah uranu v rudě, tím vyšší je dávkový příkon gama na dobývce a tím vyšší je i ozáření pracovníků.
V podmínkách České republiky se gama fotony podílí na ozařování horníků maximálně jen 30 %.
Je zajímavé, že samotný radon není pro zdraví horníků tak nebezpečný jako jeho dceřiné produkty. Radon má poločas rozpadu 3,82 dne a do lidského organismu se jakožto plyn dostává dýcháním. Jelikož nádech a výdech za normálních podmínek u člověka trvá maximálně jen několik málo sekund, rozpadne se jen velmi nepatrná část radonu v dýchacích cestách či plicích. Větší část tohoto plynu vydechneme zpět. Proto z hlediska radiační ochrany má velmi nízký podíl na ozařování pracovníků.
Jiná situace je u jeho dceřiných produktů, které mají poločas rozpadu jen zlomky sekundy. Mohou se proto rozpadnout již během nádechu až po výdech, a tím způsobují vnitřní ozáření. Dceřiné produkty radonu jsou tedy mnohem nebezpečnější než radon sám.
OCHRANA
Radiační ochrana v uranových dolech je vždy založena nikoliv na ochraně před zářením samotným, nýbrž proti jeho zdrojům, kterými jsou radionuklidy.
Má několik podob:
Nejspolehlivější ochrany lze dosáhnout volbou vhodné dobývací metody. V uranovém hornictví se stále více prosazují tzv. bezkontaktní způsoby dobývání. Jde o dobývací metody, jež nevyžadují bezprostřední přítomnost zaměstnanců uvnitř rudního tělesa. Veškeré práce se při bezkontaktním způsobu dobývání provádějí z bezpečné vzdálenosti. Na takto otevřených ložiskách je míra ozařování pracovníků velmi nízká. Ne každé uranové ložisko však lze těžit bezkontaktním způsobem dobývání.
