V roce 1964 předal UP, závod IV Nové Město na Mor. tehdejšímu n.p. JD Rožná do těžby ložisko Slavkovice. Toto ložisko bylo zpočátku organizačně přičleněno k závodu R II jako samostatný důlní úsek. V r. 1965 byl pro ložisko stanoven dobývací prostor na katastrálním území obci Slavkovice a Petrovice okr. Žďár n. Sáz. v rozsahu zhruba 3 km2.
V roce 1966 je příkazem ředitele n.p. UD Dolní Rožínka vytvořen nový důlní závod Slavkovice – Petrovice.
Geologická charakteristika ložiska
Ložisko Slavkovice se nachází v severozápadní části prodloužení roženskoolšínského rudního pole. Mineralogickým složením je ložisko podobné křídelním partiím ložiska Rožná. Uranové zrudnění je vázáno na tři systémy poruch:
– poruchy sev.záp. směru s mírným úklonem 20° – 30° ,
– poruchy sev.záp. směru se strmým úklonem 70° – 80° ,
– poruchy sev.záp. směru s úklonem 25° – 80°.
Poruchy všech systémů mají mocnost 0,1-1,5 m, jsou vyplněny drcenými okolními horninami a uranové zrudnění je tvořeno smolincem. Uranová mineralizace je v poruchách rozmístěna nerovnoměrně a tvoří rudní tělesa žilního typu s nevelkými hnízdovými akumulacemi smolince. Koeficient zrudnění je nízký.
Technická charakteristika
Ložisko bylo otevřeno průzkumnou šachticí č. 49 (Slavkovice) a těžní jámou č. 6 (Petrovice). Pro ovětrání obou částí sloužil hlavní větrací komín VK – 3/0 – 4.
Průzkumná šachtice č. 49 byla vyhloubena do úrovně 3. patra v celkové délce 150 m, má obdélníkový profil o ražené ploše 7,4 m2 . Výztuž dřevěná, věncová, jedno těžní a společné lezní a strojní oddělení. Jednočinné těžní zařízení tvořil těžní vrat LT-3,5 (výr. SSSR), s jednoetážovou klecí na jeden vůz o obsahu 0,63 m3 a protizávažím. Původní dřevěná těžní věž byla v r. 1964 vyměněna za ocelovou.
Z průzkumné šachtice bylo rozfáráno 1., 2. a 3. patro. Jáma č. 6 byla v r. 1964 vyhloubena do úrovně 3. patra a v této úrovni propojena se š. č. 49. V roce 1966 byla jáma prohloubena z úrovně 3. patra na 7. patro a dosáhla tak konečné hloubky 250 m.
Jáma byla obdélníkového profilu, ražená plocha 10,95 m2, výztuž dřevěná – věncová, lezné a strojní oddělení a dvě těžní oddělení.
Těžní zařízení: těžní stroj B 1606 (ČKD) dvě jednoetážové klece na jeden vůz v etáži. Těžní věž ocelová. Pod 3. patrem byla z jámy rozražena náraziště na 4., 5., 6. a 7. patře. Vzdálenost pater 30 – 33 m od sebe. Rozfáráno však bylo jen 4. patro (omezená metráž) a 7. patro jako hlavní průzkumné patro, kde bylo vyraženo okolo 3500 bm průzkumných prací.
Rozvoj závodu
Za dobu exploatace ložiska (období let 1964-1970), bylo v dolovém poli vyraženo 13 115 bm horizontálních důlních děl, 2 398 bm komínů a vydobyto 43 500 t uranové rudy. Ložisko bylo dobýváno různými kombinacemi výběrové dobývací metody a výstupkové dobývací metody. V období let 1966 až 67 byla zkoušena dobývací metoda „Dovrchní směrné zátinkování“ pro žíly o úklonu do 25°.
Maximální rozvoj zaznamenal závod v letech 1967 až 1968, kdy na závodě pracovalo 248 až 293 lidí. V tomto období bylo realizováno prakticky 70 % celkových objemů závodu. Negativní výsledky průzkumu na 7. patře a vysoké náklady na dobývání vedly vedení tehdejšího o.z. UD Dolní Rožínka k rozhodnutí ukončit v r. 1970 na ložisku těžbu a ložisko z ekonomických důvodů odepsat ze zásob. V druhé polovině r. 1970 byl závod převeden do likvidace.
