Velkým přínosem pro doly v okolí Ohře byla její regulace v délce 10 km, s níž se počalo v roce 1902 a zároveň i kanalizace Rychnovského potoka. Tím se snížily průsaky téměř na polovinu a ušetřily se velké náklady na vodotěžné stroje a čerpání.
U výchozů slojí se těžilo nejen v dolech, ale i v lomech. Tento způsob těžby zajišťoval vyšší výrubnost, ale i doby nasazení prvních parních rýpadel kolem roku 1900 byl velmi pracný. Zprvu se kopalo neuspořádaně pomocí motyk a lopat a nakopané uhlí se vyváželo z lomu koňskými povozy. Tak jako u hlubinné těžby i zde došlo časem k vývinu metody nejvhodnější, využívající gravitace, k tzv. mlýnkování.
Třídění uhlí probíhalo zprvu ručním způsobem, kdy většinou ženy prohazovaly uhlí přes síta a za dvanáctihodinovou směnu si vydělaly 80 krejcarů, zatímco havíři i zlatý a 20 krejcarů. Později byly využity mechanické systémy třídění poháněné parou. V této knize jsou zmínky o sítech typu klönne, což byly tzv. kolokotavé třídiče, poháněné excentrem, takže uhlí se na sítech pohybovalo v cykloidách. To mělo za následek sice menší výkon než u rychloběžných sít, ale obrovskou ostrost třídění – zde bylo sázeno ne na kvalitu, ale na kvantitu. Dále se zmiňují o roštech typu Distl-Suski, které se skládaly z otáčivých příčných roštnic, na nichž byly v potřebných vzdálenostech nálitky ve tvaru sférického trojúhelníka, které měly za úkol ohraničovat velikost otvorů mezi roštnicemi. Sférický tvar nálitků načechrával uhelný tok, materiál se nenalepoval a tříděný výkon byl značný, činil 30 – 40 tun uhlí na 1 m2 plochy za hodinu.
Rozvoj těžby uhlí byl ovlivněn několika důležitými momenty:
Cenou palivového dřeva – Zprvu, asi do r. 1850 jej bylo dostatek a cena nízká. Zvyšováním ceny dřeva se začalo k topení nakupovat uhlí.
Výstavbou minerálních závodů – Zde se začalo topit v roce 1800, jak je protokolárně doloženo.
Budováním průmyslu – Výstavba továrny na výrobu sazí v Dolním Rychnově – 1835, první textilka – 1828, sklárna v Dolním Rychnově – 1854, sklárna v Novém Sedle – 1879, chemička v Sokolově, porcelánky na Karlovarsku, šamotka v Chodově a další.
Zavedeném stupňových roštů – Bylo umožněno spalovat drobné uhlí, do té doby odpadní (1857).
Výstavbou Buštěhradské dráhy – Její dokončení r. 1871 přineslo obrovský rozvoj těžby a exportu uhlí do zahraničí. Zároveň s touto dráhou byly vystavěny i lokální dráhy a mnoho vleček k dolům. Z lokálek byly pro dovoz uhlí využívány tratě Sokolov – Kraslice, Nové Sedlo – Loket, Chodov – Nejdek, Karlovy Vary – Nejdek a Karlovy Vary – Vejprty.
O rozvoj těžby, chemických výrob a textilního průmyslu se zasloužil velkou měrou Johann David Starck. K hornictví se dostal přes bělení krajek. Měšťanská rodina Starcků žila od 14. století v Norimberku a v 16. století přesídlila do Kraslic. Otec Johanna byl tkadlec, ale syn chtěl obchodovat s vínem v okolí Plavna v Sasku. Zde na svých cestách viděl výrobu krajek, která se mu zalíbila a chtěl ji zavést i v Kraslicích. Přivedl si z Plavna 2 tovaryše a začal s výrobou. S prvními vyrobenými krajkami jel do Vídně, kde zjistil, že by se prodávaly ještě lépe, kdyby byly vybělené. Šel opět na zkušenost do okolí Plavna a zjistil, že bělení se provádí dýmavou kyselinou sírovou (oleem), která stála 80 zlatých za 50 kg. Protože cena byla vysoká, začal se J.D.Starck věnovat přípravám k výrobě, zatímco jeho nejstarší syn Josef Karl pracoval v továrně na výrobu olea jako dělník a získával zkušenosti. Tak vznikla firma „Johann David Starck“. V roce 1792 získala firma starou slévárnu mosazi ve Stříbrné od Nosticů a zde se začalo v roce 1796 s výrobou olea, první v Čechách a Rakousku. J.D.Starck začínal se dvěma tkalcovskými stavy a za 10 let jich měl již 800. Různými koupěmi a zakládáním chemických a báňských podniků se stal již kolem roku 1830 nejbohatším mužem na Karlovarsku. Snížil cenu olea z 80 na 8 zlatých za 50 kg. Po roce 1802 koupil starou huť v Hromnicích u Kaznějova, která se stala základem pozdějších chemických závodů v Kaznějově a vyráběl v ní oleum. Postupně otvíral další pece na pálení kyseliny sírové. Roku 1804 v Davidově (osada pojmenovaná po něm), k níž patřil i hnědouhelný důl. Byl první, kdo prokazatelně začal používat v pecích místo dřeva uhlí již v roce 1800. Později přikoupil nejstarší minerální závod na Karlovarsku ve Starém Sedle, kde vyráběl oleum, kamenec a zelenou skalici (1815). Dále rozšiřoval majetek o další minerální závody v Habartově (1830), Lipnici (2 závody 1815 a 1831), Mírově a Bodenu (1838). Kromě nich vybudoval ještě chemické závody v Habartově (1830), Dolním Rychnově a Davidově (1835). Vlastnil uhelné doly, vyráběl křivule a kameninové nádoby pro svůj chemický průmysl. Zaměstnával 1500 dělníků.
