První zprávy o dolování v regionu se dochovaly v “Horní knize panství Sokolovského” zachycující období let 1573 – 1789. Zápisy však hovoří o těžbě železné rudy. S těžbou uhlí se započalo až na přelomu 18. a 19. století. O jeho existenci se však vědělo již dříve, ale záznamy o případné těžbě a využití neexistují. Topilo se dřevem, kterého byl v okolních lesích dostatek a bylo zprvu levnější než těžba uhlí. V knize Bohuslava Balbína s názvem “Miscellanea historica regni Bohemiae” je o výskytu kamenného uhlí již zmínka. Uhlí se tehdy rozdělovalo na kamenné – terciérní sedimenty a dřevěné – pálené v milířích.
První zmínka o těžbě uhlí pochází z “Horní knihy panství Sokolovského”, jak již bylo řečeno. Zápis říká, že 25. srpna 1760 se povoluje Karlu Josefu Klugovi dolování rud a kamenného uhlí. Samotné uhlí nepodléhalo až do roku 1793 hornímu řádu. Jeho případný nález mohl využít vlastník pozemku, neboť bylo jeho součástí. Hornímu řádu podléhalo pouze uhlí bohaté na železnou rudu, což bylo uhlí s příměsemi sirníků železa, pyritu či markazitu (FeS2). Karel Josef Klug byl tedy zřejmě prvním, kdo těžil uhlí poblíž slepého příkopu v Královském Poříčí. V kronice obce Dolní Rychnov jsou zápisy o další těžbě uhlí, která však již podléhala hornímu řádu, vydanému knížecím dekretem 16. března 1793. Jedním z nich je zmínka o Matheusovi Leistnerovi, který v roce 1793 zahájil těžbu na Vápenném vrchu u Staré Ovčárny, kterou musel ukončit pro neshody se sousedem, jenž mu odmítl povolit vyražení větrného komína, a proto nešlo důl odvětrávat.
Dalšími byli občané Killian Miessl, Anton Böhm, Gottfried Sätler a Josef Fischer, kteří dle zápisu z 2.12.1797 provozovali těžbu na chmelových pozemcích Davida Maixnera v Dolním Rychnově. Také Venzel Böhm a Josef Lorenz, kteří narazili na uhlí při kopání studně v hloubce 3 sáhy (5,7 m), začali těžit poblíž Krvavého rybníka.
Lze konstatovat, že s první těžbou uhlí se začalo v obcích Královské Poříčí, Staré sedlo a Dolní Rychnov a následovaly další, Svatava, Mírová, Loučky, Nové Sedlo, Chranišov, Karlovarsko. S přidělováním dolových měr na Habartovsku se začalo okolo roku 1830. První uhlí v Bukovanech bylo nalezeno panem Krieglsteinem při kopání odvodňovací rýhy na louce v roce 1840 a už o 2 roky později se započalo s těžbou.
Mezi starými havíři se vždy tvrdilo, že největším nepřítelem horníků je voda a oheň, což poznali již v počátcích těžby hnědého uhlí. Zprvu se těžilo velmi primitivně. Na výchozech slojí se otevřela jáma ražená až na hladinu spodní vody, což většinou znamenalo, že nebylo možné těžit celou mocnost sloje. Následně se razily chodby do boku, které se vydřevovaly kulatinou malého průměru. Voda byla odčerpávána vodním kolem. V případě, že přítoky vod do dolu nebylo možno zvládnout, dílo se prosté opustilo. Těžba byla prováděna ručně, narubané uhlí se dopravovalo kolečky nebo kárami a vytahovalo se ručně vrátkem. Chodby byly neuspořádané, drobné uhlí se nechávalo v dole, což vedlo k častým záparům a následně i ohňům. Zvláště uhlí ze sloje Anežka obsahující více bitumenu bylo náchylné k hoření. Později se začaly používat malé maďarské hunty s vysokými koly, tahané po prknech koňmo nebo lidskou silou. Zavedly se i větrné šachtičky, kterých měl důl mnoho, protože se razily cca 30 – 40 m od sebe. Trvalo až do roku 1850, než byly vyvinuty lepší metody těžby zabraňující záparům. Zavedla se po vzoru Starého Sedla těžba se zakládkou a testováním, začalo se těžit pilířováním v lávkách. V roce 1828 byl postaven na dole minerálního závodu ve Starém Sedle první vodotěžný stroj v revíru. Jednalo se zřejmě o důl Margareta. Tento stroj byl druhým v Čechách, první byl uveden do provozu v r. 1813 v Otvicích u Chomutova. V letech 1815 – 1816 byla vybudována Johannem Davidem Starckem dědičná štola odvodňující místní doly do řeky Ohře. V Dolním Rychnově se začalo s čerpáním vod roku 1834, kdy byl instalován vodotěžný stroj o výkonu 10 PS, ten nestačil, tak se pořídily do roku 1840 ještě větší stroje o výkonech 27 PS, 60 PS, 120 PS. Popis největšího z nich se dochoval:
Čerpadlo pracovalo s přetlakem dvou atmosfér, mělo zařízení, které redukovalo zdvih pístu na 3/4, 1/2, 1/4, páru dodávaly dva kotle o tlaku 3 atm, dlouhé 9,5 m, s průměrem 1,6 m. Stojící válec čerpadla měl průměr 1 m a výšku 3,16 m. Zdvih pístu dosahoval maximálně 3 m, vahadlo mělo délku 8,8 m. Při deseti zdvizích za minutu a polovičním plnění a expanzi, dokázal stroj vyčerpat 7,5 m3 vody za minutu do výšky 22,5 m. Táhla s průměrem 40 cm ovládala najednou 4 pumpy se zdvihem 1,9 m. Každá pumpa sála necelých 1,9 m3 vody, což dávalo dohromady již zmíněných 7,5 m3. V kronice je záznam, že později byl tento vodotěžný stroj prodán Buštěhradské dráze pro Důl Ferdinand poté, kdy jej nebylo možno uvést do chodu, protože propuštěný strojník jej záměrně poškodil ze msty tak, že stroj nikdo nedokázal opravit.
Později v letech 1844 – 1853 byla vybudována dědičná štola, která měla délku necelé 3 km a vedla z Dolního Rychnova až do řeky Ohře, kde vyúsťovala u Těšovic.
