Rok 1927 začíná tak jako všechny předešlé se stálým nedostatkem vagónů a s malým odbytem uhlí. Protesty zástupců závodní rady u Revírního úřadu v tomto směru nepřinášejí žádný výsledek, a není ani možno zamezit propouštění dělníků, ke kterému dochází velmi často. Nepatrná příčina odmluvy za nařízenou, mnohdy těžkou a nebezpečnou práci dává závodnímu plnou možnost k udělení 14denní výpovědi. Pracovní přestávky jsou zkráceny z 20 na 15 minut. S firmou R. Berndt se projednává další přeložení říčky Běly, která má vést kolem již pomalu končící skrývky severní části dolu. V důsledku toho je zemina zakládána tak, aby již tvořila ochrannou hráz Běly. V Albrechticích byla vyhloubena pokusná šachtice za účelem zjištění složení nadloží a vrstvy a hodnoty uhlí. Hloubení v zemině činí 48,5 metru a je zjištěna vrstva uhlí v síle 20,1 metru. Po zaznamenání výsledku je šachtice opět zasypána.
Dne 3. ledna 1927 v severovýchodním rohu severní skrývky nastal sesuv půdy v délce 25 metrů, jehož příčinou bylo vyjetí tak zvaného klínu ze starší komory. Korečkové rýpadlo se značně naklonilo. Ujetí zeminy se opakovalo ještě dvakrát, zemina byla podmáčená v důsledku tání sněhu, a tak s rýpadlem bylo hodně práce, aby nedošlo k úplnému zřícení na uhelnou sloj.
Dne 16. února v 9 hodin večer v severní části dolu u lžícového rýpadla došlo k sesuvu uhlí, které zavinilo zavalení jednoho muže, jehož jméno není známo.
Dne 20. května inženýr Schnitzer z Horní inspekce v Jiřetíně, jehož sídlo je na Dole Centrum, zjišťuje měřením hodinový výkon při hrabání uhlí lžícovým rýpadlem Menck a uvádí, že docilovaný výkon 106 tun se považuje za špičkový. Tohoto výkonu lze docílit jen za příznivých podmínek. Využití pracovních sil se sleduje i na dalších pracovištích souvisejících jak s těžbou t uhlí, tak i na třídírně. Důsledkem toho je vystupňování pracovních výkonů na maximum, a expedice uhlí je prováděna s největší pečlivostí. Za větrného počasí je na třídírně zařízeno vše tak, aby vítr neměl možnost sfoukávat prach do vagónů, protože by mohl být příčinou reklamací. Málokdy, ale přece se neuhlídaly kousky cihel, lupku nebo kamene, které do vagónů spolu s uhlím sjely, a odběratel, jestliže toto zjistil, vagón reklamoval a nevhodné úlomky poslal v bedýnce na důl. Třeba to ani nebyla pravda, ale to už patří k obchodu. Nejen reklamace, ale i poškození nebo zničení nástrojů a nářadí mělo za následek pokuty, které bývaly strhávány z výplaty tomu, kdo byl příčinou závady.
Bouřky a hodně dešťů v červenci byly příčinou množství poruch, k nimž patří neustálé ujíždění nasáklé zeminy na skrývce, zatopení strojů na řezech, vnikání vody do lanovkových chodeb, a tak pumpy jsou v plném provozu. Prasklý článek na řetězové lanovce zastavuje již tak dost omezenou práci, a je zjištěno, že článek byl špatně svařen. Na lžícovém rýpadle Menck je namontován nový kabel, který byl dodán z Hamburku.
Začátkem srpna 1927 uvažuje Severočeská uhelná společnost o výstavbě briketárny na Dole Quido VI, ale rozhodující výsledek je na konec přisouzen Dolu Fortuna, kde briketárna pracovala po úpravách až do uzavření dolu.
V září, podle plánu, má lžícové rýpadlo na skrývce skončit a přejet na jižní část, kde vypomůže korečkovému na 3. řezu. Těžba v těchto místech je ztížena vrstvou kamene, a tak korečkové rýpadlo nemůže hrabat.
Dne 5. října 1927 dochází na důl pochvalný dopis od Odbytové společnosti uhlí MONTANA v Ústí nad Labem, ve kterém je sděleno, že vagónové zásilky s tříděným uhlím závod vyřizuje pečlivě, a že k reklamacím a stížnostem ze strany odběratelů nedochází. Měsíc říjen je také ve znamení nástupu k vojenské prezenční službě a závodní rada žádá u závodního o náhradu ušlého výdělku pro brance, ale bezvýsledně. Závodní uvádí, že odchod na vojnu je prakticky rozvázáním pracovního poměru.
V jižní části dolu je již odkryto ložisko uhlí a proveden přesun lžícového rýpadla, pravděpodobně značky Buckau-Wolf, z Dolu Fortuna, který po sjetí na uhel se na zoul prohrabává. Původně mělo být dodáno lžícové rýpadlo housenkové, značky Menck-Hambrock, a to novějšího typu za 21 000 dolarů, tj. 1200 000 Kčs, ale od toho společnost upouští.
Na ředitelství v Mostě probíhá kurs účetních v důsledku zavádění nové evidence a fakturace. Koncem listopadu nastávají husté sněhové vánice a tak dochází k častým výpadkům proudu a stroje nemohou pracovat, neboť lanovky stojí. Prosinec je velmi chladný a teploměr klesá na – 23 stupňů. Na třídírně vše zamrzá a těžba jde rapidně dolů. V tomto roce je docíleno nejvyšší těžby od začátku dolu, a to 304 704 tun při stavu 117 rubačů, 67 směnařů, 33 řemeslníků, 40 dělníků na povrchu, 9 žen a 13 zaměstnancích.
