Plocha 5. těžebního úseku se nachází v dobývacím prostoru Louka na katastrálním území obce Louka u Litvínova. 5. těžební úsek Dolu Kohinoor byl pozůstatkem bývalého Dolu Pluto. Vznik a otvírkové práce na dole jsou datovány počátkem hloubení dvou úvodních jam nedaleko železničního nádraží v Louce v roce 1888. Toto ložisko bylo dobýváno na základě majetkoprávních vztahů, podřízených báňským předpisům a dozoru státní báňské správy.
Způsob otvírky, při hlubinném dobývání odpovídal místním báňsko-geologickým podmínkám. Jednalo se o jámu těžní, která byla zároveň jámou vtažnou a jednu až více jam výdušných, podle rozsahu dolu v tom kterém období. Ve sloji samotné byla otvírka prováděna ze základních dopravních chodeb tzv. dvojitým předkem, přičemž jedna převzala funkci chodby pochůzné a druhá dopravní. Z nich prakticky po vrstevnici, se přikročilo k ražbě přípravných děl a zpětnému dobývání ložiska komorováním a v omezené míře stěnováním.
Jak již bylo uvedeno jámy, zpřístupňující ložisko v dolovém poli Pluto I , byly hloubeny od roku 1888. Dolové pole se rozprostíralo v oblasti ochranného pilíře Podmokelské dráhy. Na severu sousedilo s doly Pavel I a Wilhelm, na západě s doly Moritz a Kohinoor a z jihu bylo omezeno ochranným pilířem obce Louka u Litvínova.
Ražba hlavních dopravních děl byla vedena dvojitým předkem, z důvodu zajištění průchozího větrání, při dosažení zásady jedné chodby dopravní a druhé pochůzní. Koncem 1. pol. 20. stl. se vlivem zvýšení výkonů el. ventilátorů, začalo upouštět od ražby podvojných chodeb, když se čelba na ražené chodbě stačila ovětrat separátně vedeným větračkovým tahem.
Důl Pluto ukončil samostatnou těžbu v roce 1983 a od roku 1984 byl těžebním úsekem dolu Kohinoor II.Tento těžební úsek dobýval zásoby, které byly v minulosti vázány v ochranném pilíři areálu závodu Pluto II a definitivně ukončil svoji činnost v roce 1995 v důsledku útlumu neefektivních provozů.
Dobývání bylo v době zahájení likvidačních prací prováděno v ochranném pilíři jámy Pluto II a jámy č. V. Severovýchodní hranici V. úseku tvořily stařiny vzestupného stěnového dobývání se základkou, západní a jižní hranice byla stanovena poslední provozovanou porubní frontou 1. a 2.komorové lávky.
Důl Pluto II společně se zbytkem dolového pole bývalého Dolu Pluto I byl provozně samostatný těžební závod do roku , kdy byl propojen s dolem Kohinoor spojovacím překopem a došlo k převedení těžby z dolu Pluto na Důl Kohinoor. Zrušením starého závodu byly uvolněny zásoby vázané v pilíři areálu Pluto a revír Pluto ( dnes V. těžební úsek ) se zařadil z hlediska větrání, dopravy a celé organizace k Dolu Kohinoor, který se tak stal centrálním závodem. Některá hlavní důlní díla bývalého dolu Pluto (jáma Pluto II , výdušná jáma č. V.) byla narušena v důsledku postupu porubní fronty a následně likvidována. V úseku č. V. byla v závěru dobývacích prací používána tato hlavní důlní díla:
jáma „II“ byla hlavní vtažnou jámou, byla vybavena lezním oddělením a kabely, průměr 5,5 m, hloubky 355,22 m, vyztužena betonovými tvárnicemi.
jáma „V“ byla využívána jako výdušná jáma, vybavena lezním oddělením a potrubím o průměru 50 a 80 mm, průměr jámy 4,5 m, hloubka 349,33 m, vyztužena betonovými tvárnicemi.
jáma „B“ byla jámou vtažnou, sloužící k čerpání důlních vod, vybavena lezním oddělením, průměr 3,8 m , hloubce 366,8 m, s výztuží betonové zdivo
jáma „III“ byla jámou výdušnou, sloužila k plavení důlních děl v hlubině, vybavena lezním oddělením, průměr 4,1 m, hloubce 351,9 m, s výztuží betonové zdivo
překop K-P byla hlavní vtažná a dopravní chodba č. 10 000, délky 1565 m, kruhového profilu se štěrkovým zásypem počvy, s výztuží panelovou.
