Nejvýznamnějším báňským podnikem jirkovské oblasti byl v minulosti důl Grohmann, bývalý Důl Maršál Koněv. Třebaže hlavní šachta tohoto dolu byla v blízkosti železniční stanice Dřínov, která ležela už na území mosteckého okresu, přece jen celý podnik zůstal svým historickým vývojem spjat s dnešním okresem Chomutov. Když v r. 1891 až 1892 bratří Theodor, Arwed a Martin Grohmannovi, majitelé přádelen a barvíren na Teplicku, získali na hornicky dosud nedotčeném území Jirkovska rozsáhlý komplex dolových měr u Kundratic, Podhůří, Vysoké Pece, Drmal a Dřínova, nebyli si ještě tehdy přirozeně vědomi, že tím vytvořili základy, na kterých později vyrostl největší báňský podnik celého Chomutovska.
Po geologickém průzkumu byl v letech 1892-1893 vybudován SZ od Dřínova mohutný důlní komplex, který byl původně nazýván Elly, později Karel a nakonec jen Grohmann. Hlavní těžní jáma Karel byla tehdy spojena vlečkou se železniční stanicí v Jezeří, kde bylo také ředitelství tohoto podniku. Na dole Grohmann se dobývala zásekovým komorováním na zával zhruba 20-30 m mocná vlnovitě zprohýbaná sloj, která je zde uložena v hloubkách asi 110 m pod povrchem a obsahuje uhlí o výhřevnosti až 4.200 kalorií. Při otvírce jižního dolového pole byla v r. 1899 neočekávaně naražena již dříve vyrubaná komora o rozměru 10x30x3 m, čímž došlo k průvalu cca 800 m3 vody a bahna, který způsobil smrt tří horníků. Provoz na dole Grohmann dosáhl záhy značných rozměrů. Na začátku i 20. století zde 390 horníků těžilo kolem 200.000 tun uhlí ročně a před první 1. světovou válkou 500 horníků již průměrně 300.000 tun uhlí. Později jeho produkce sice poněkud poklesla, ale za poválečné konjunktury i v době hospodářské krize, která se tohoto podniku prakticky nedotkla, a stejně tak i na sklonku bývalé republiky se stále udržovala na výši asi 400.000 tun ročně. Pracovalo zde 750-800 horníků.
Důl Grohmann, který byl jednou z nejpevnějších bašt německého nacionalismu na Chomutovsku, ztratil záhy charakter soukromé firmy, neboť z něho byla na počátku 20. stol. vytvořena akciová společnost. O významném postavení, který tento důlní podnik, nazvaný po osvobození Československa Důl Maršál Koněv (přejmenování v r. 1946), zaujímal v hospodářském životě chomutovského okresu, svědčí skutečnost, že se v něm od jeho založení do roku 1940 vytěžilo 14 miliónů tun uhlí.
Kromě území mezi Kundraticemi a Dřínovem, kde dominoval báňský podnik bratří Grohmannů, nabyla po hornické stránce značné důležitosti také jižní část jirkovské oblasti, na které vyrostly doly Anna, Ondřej, Běta a Elektra.
V poválečné historii byl důl začleněn do organizační struktury SHD a posléze se stal součástí s.p. Doly Vítězného února Záluží (DVÚZ).
Těžba byla ukončena k 30. červnu 1977 v době, kdy samotná obec Dřínov již neexistovala.
Součástí historie je i snaha o zachování parního těžního stroje. Je to poučná historie. Před lety jsem o ní psal, pokusím se okopírovat celý původní odstavec.
Jaromír SLAD nxsd@centrum.cz
2.2. Parní těžní stroj z bývalého Dolu Maršál Koněv
/ býv. Doly Grohmann v Dřínově, jáma č. 2 / .
2.2.1. Technický popis.
vrtání . . . . . . . 450 mm+
zdvih . . . . . . . asi 900 mm+
průměr bubnů . . . asi 2 800 mm+
výkon . . . . . . asi 150 PS1
Rozvody pomocí válcových šoupátek, reverzace pravděpodobně Goochovou kulisou.
2.2.2. Dokumentace stroje.
V nabídkovém katalogu fy Breitfeld Daněk2 byl v kapitole o těžných strojích prodaných v letech 1890 – 1906 zachycen stroj dodaný na důl Grohmann v roce 1 9 0 0 pod pořadovým číslem 16. Rozměry vrtání, zdvihu a bubnů odpovídají rozměrům změřeným na troskách v zahradě. Z přehledů o výkonech strojů v revíru k roku 1907 lze zjistit údaj, který odpovídá tomuto malému zařízení. Zřejmě ale muselo jít o vybavení jámy č. 1, protože jáma č. 2 byla uvedena do provozu až okolo roku 1 9 1 03. Je možné, že v letech pozdějšího provozu došlo k přesunu stroje nebo že strojírny dodaly na jámu č. 2 identické zařízení, což bývalo běžné. Pak by snad bylo možno dohledat původní technickou dokumentaci v archivních materiálech podniku ČKD, pod který se později strojírny dostaly. Bez ní je rekonstrukce / byť jen v podobě nefunkční polomakety/ obtížná. Archivy býv. ČKD momentálně přechází pod správu SOA Praha a jsou dlouhodobě nepřístupné. V Okresním muzeu v Mostě je k dispozici několik fotografii stroje ještě před demontáží / obr. IV. /. V bývalém podnikovém archivu SHD je uložen předávací protokol4. Co se týče technických údajů, je tu pouze seznam předaných dílů s popisem jejich označení a jednoduchý popis hlavního ložiska. Díly byly očísloványa protože větší část stroje tvoří dva symetrické válce s rozvody a šoupátky, byly číslice na každé polovině stroje psány odlišnou barvou. Dále je tu prohlášení mechanika o tom, že součástky byly nakonzervovány a demontáž provedena tak, aby bylo možno stroj opět složit.
2.2.3. Ochranné a muzejní aktivity.
Hlubinný důl musel v polovině sedmdesátých let ustoupit povrchové těžbě. Vedení závodu si bylo vědomo historické hodnoty stroje, který byl navíc díky svým relativně malým rozměrům a jednoduchosti pro transfer a expozici velmi vhodný. Navíjecí bubny jsou šroubované, takže tuto nejneskladnější část stroje lze snadno demontovat, což ovšem při dosavadních manipulacích nebylo využito. Zařízení bylo nejprve nabídnuto hornickému muzeu v Bánskej Štiavnici. To o něj projevilo zájem a zahájilo jednání o převzetí. V prosinci 1 9 7 5 se však vedení závodu na jednání Severočeského krajského národního výboru v Ústí nad Labem dozvědělo, že se počítá s vybudováním hornického muzea na Mostecku, kde bude stroj použit jako exponát. O celé věci bylo informováno mostecké muzeum a památková péče. V Závěrečné zprávě o likvidaci Dolu Koněv5 je zmínka o demontáži a převezení stroje na důl Běta v Okříně. 14. 3. 1 9 7 8 byl po konzervaci protokolárně předán zástupcům ONV Most / odbor výstavby/ a muzea Most za přítomnosti zástupců těžařských organizací. Bylo konstatováno, že byly splněny úkoly uložené GŘ SHD a požadavky ONV Most vyplývající z příslušných uvedených jednacích akt.
Na dole Běta byl stroj několik let skladován v kolejovém depu, které se později ovšem znovu začalo používat. Budoucí exponát byl vystěhován a utrpěl první poškození. Úřední zachycení okolností / stížnost, zápis o situaci, žádost o nápravu či cokoliv podobného/ se mi zjistit nepodařilo. V listopadu 1 9 8 3 se údajně NTM Praha pokusilo zorganizovat převoz stroje, akce se však neuskutečnila z důvodu laxního přístupu příslušných orgánů v okrese6 a stroj trpěl dál. Podle vedení muzea neměli jeho zaměstnanci do areálu závodu vůbec přístup a zdá se, že příslušná místa nebyla o stavu věci informována. Stroj byl po letech bez další dohody převezen do zahrady bývalé průmyslovky, kam muzeum nakonec přesídlilo. Zde se z něj postupně začaly ztrácet menší díly, čemuž nešlo prý zabránit. V materiálech NTM je zápis o stavu stroje z března 1 9 9 1 . Součástky byly roztahány celé zahradě, část jich byla zahrnuta do stavebního rumu, část již vyvezena na skládku.7 Pracovníci NTM tehdy nabyli dojmu že /cit./ „Části stroje jsou po celém dvoře rozházeny bez jakéhokoliv systému, spíš jako by někomu překážely a takže by se jako mohly při stavebních úpravách ´ztratit´ “ / konec cit./. Fotografická dokumentace byla provedena zaměstnanci památkového ústavu v Ústí nad Labem v roce 1 9 9 5, tehdy už bylo torzo stroje postaveno na soklu. V současnosti chybí další součástky /písty, ventily atd./. Doufejme, že jsou bezpečně uloženy. Před několika lety projevili pracovníci dolu Centrum snahu uvést exponát do přijatelné podoby. Byly již vyrobeny náhrady chybějících dílů, i ty se však údajně kdesi ztratily a tím aktivita pohasla.
Poznámky :
+ měřeno na troskách v zahradě muzea
1 / Führer durch das nordwestböhmische Braunkohlenrevier. Most 1 9 0 7.
2 / Nabídkový katalog M.A.G. vor. Breitefeld Daněk Prag – Karolinentahl.
Nesignovaný, nečíslovaný a nezařazený materiál, zapůjčený v archivu
býv. ČKD Elektrotechnika ve Vysočanech /dr. Klaban/
3 / SUA Praha, fond Báňské hejtmanství Praha, sig. Jirkov, kart. 674
4 / SOA Litoměřice, pracoviště Velebudice, fond Důl Koněv, Kart. 2.
Zde je uložen předávací protokol a mezi různými materiály je i
korespondence příslušných organizací, které se jednání účastnily.
5 / tamtéž, Závěrečná zpráva, str. 6.
6 / podle poznámek dr. Zárybnického, připsaných ke konceptu dipl. práce. Není ovšem jasné, kam ho tehdy chtěli převést a nakolik bylo v tehdejších možnostech muzea se o exponát řádně postarat.
7 / Cestovní zpráva k cestovním příkazům 39 a 41 / 90, zápis 20.3. 1 9 9 1.
Vnitřní materiál NTM Praha. Zapsal p. Kupec.
Předchozí text zanechal
Jaromír Slad
Sady Pionýrů 865
LOVOSICE
mail: mxsd@centrum.cz
Jde o kapitolu z diplomové práce obhajované na PF UJEP Ústí nad Labem z roku 1998