Největším báňským podnikem chomutovské oblasti byl důl Julius, později zvaný Jan Žižka, jehož těžní jáma leží západně od Míchanic poblíž silnice z Údlic do Chomutova. Historie tohoto dolu, jehož osudy byly od konce minulého století úzce spjaty s vývojem Mannesmannových závodů, později VTŽ Chomutov, začala již v 60. letech 19. století. Podle zjištěných fakt byl totiž tehdy na zdejším komplexu dolových měr otevřen majitelem pernštejnských železáren baronem Riese-Stallburgem důl Augusta. Na svou dobu důl Augusta představoval již moderní báňský závod, který byl vybaven parním strojem o výkonu 16 ks, takže produkoval 8.000 až 10.000 t uhlí ročně. Nicméně za hospodářské krize v r. 1874 přešel do vlastnictví podnikatele Spätera, po němž také dostal název Karel. Těžba dolu Karel zásluhou zlepšujícího se odbytu stále rostla a ještě na sklonku 70. let 19. stol. dosáhla průměrné výše 20.000 až 30.000 tun. Protože zdejší uhlí, které se zčásti prodávalo přímo v Chomutově a zčásti vyváželo do Saska a Durynska, bylo dosti rozpadavé, založil zde K. Später v r. 1881 také briketárnu, která byla jednou z nejstarších v celé podkrušnohorské pánvi)
Hlavní rozmach tohoto důlního podniku však nastal teprve po r. 1895, kdy byl získán Mannesmannovými závody. Po požáru staré šachty Karel byla zde v r. 1904 až 1906 otevřena několik set metrů jižněji na původní míře Gabriel nová těžní 105 m hluboká jáma Julius), která byla spojena nejen železnicí, ale také pomocí asi 500 m dlouhé lanovky přímo s mateřským závodem. Na tomto moderním dolu, nazývaném již tehdy Julius, se dobývaly dvě sloje: jednak svrchní 1,5 až 1,8 m mocná sloj, která se rubala pilířováním, a jednak spodní kolem 7 m mocná sloj, která se rubala komorováním na zával) Uhlí mělo průměrnou výhřevnost 3.000 až 3.800 kalorií.
Produkce dolu Julius, na němž začátkem 20. stol. pracovalo kolem 110 horníků, se tehdy pohybovala mezi 80.000 až 100.000 tunami. Po začlenění Mannesmannových závodů do zbrojního koncernu těžba stále stoupala a v r. 1916 dosáhla svého maxima 200.000 tun. Konec první světové války však znamenal její pokles na 150.000 tun. Na vývoj produkce dolu Julius nejvíce zapůsobila hospodářská krize ve 30. letech. Třebaže jeho těžba se tehdy snížila na necelých 100.000 t, přesto nebezpečí nového válečného konfliktu vedlo brzo k jejímu zvýšení na někdejší úroveň 200.000 tun. Podle statistických údajů se na komplexu dolu Julius vytěžilo až do r. 1940 celkem asi 8 miliónů tun uhlí.300)
V r. 1946 došlo k přejmenování dolu na Důl Jan Žižka a mezi lety 1963 až 1976 po sérií postupných vnitřních organizačních změn v rámci SHR byl důl nakonec integrován do jediného podniku Doly Vítězného února v Záluží (DVÚZ).
Po politicko-společenských změnách v r. 1989 a následné restrukturalizaci uhelného hornictví byl Důl Jan Žižka počátkem 90. let 20. století uzavřen.
