Již v 60. letech 19. století otevřel osecký klášter důl, který snad nesl jméno Wikau. Od oseckého kláštera důl brzy po založení odkoupil vídeňský Uhelno-průmyslový spolek, aby jej později sám prodal Mostecké uhelné společnosti. Z neznámých příčin byla však tato první jáma, která byla v místech, kde o pár let později postavili staré bílinské nádraží, zrušena a zasypána uhelným mourem. Vlastní Emerán byl vyhlouben v letech 1879—80 poněkud severněji na katastru Břežánek.
Důl Emerán se stal známým především díky jedné z prvních velkých kuřavkových katastrof v revíru. Dne 4. července 1892 došlo v jeho severním poli k provalení ohromné spousty tekutého písku do zásekové komory, které již předtím horníci přezdívali „umrlčí“. Pěti horníkům při tom zůstala kuřavkou odříznuta cesta k těžní jámě. Ihned bylo započato se záchrannými pracemi, protože existovala možnost, že se horníci v komoře uchýlili do některého výše položeného záseku, kam tekutý písek nedosáhl. Skutečně po zahájení odklizovacích prací uslyšeli zachránci klepání, kterým zavalení havíři dávali najevo, že jsou živí. Po 3 dnech byli však vysvobozeni pouze 2 horníci, Šlapnička a Krumpoc, kteří se ukryli do záseku, kde po dobu trvání kuřavkového průvalu seděli na nejvyšších rozpěrách. Tři další zavalení havíři utíkali před závalem chodbou až ke svážné, kam již kuřavka nedostoupila, a zachráncům trvalo celkem 17 dní, než se k nim prokopali. To již nikdo nedoufal v jejich záchranu a na smrt vyčerpaní havíři Horák, Šátek a Makrlík se po tolika dnech hladu a naprostého odloučení od světa mohli právem považovat za znovunarozené. Není divu, že byli po uzdravení ukazováni jako zázrak na výstavě v rýnecko-vestfálském revíru v Německu.
Důl Emerán nepatřil mezi největší doly Mostecké uhelné společnosti, ale ani k těm nejmenším. Jeho důlní pole tvořilo 55 jednoduchých důlních měr, roční těžba se v letech předmnichovské republiky pohybovala od 130 tisíc do téměř 200 tisíc tun a poskytoval práci okolo 350 horníkům.
Éra jeho samostatné existence končí rokem 1942, kdy po vynuceném splynutí Mostecké uhelné společnosti s nacistickým koncernem SUBAG bylo jeho dolové pole přičleněno poli k již bývalého Dolu Mír a těžba jeho těžní jamou zastaveno. Po válce zde byl zřízen učební provoz, ale ten patřil již do dějin vlastního Dolu Mír.
Součástí historie by mohly být i některé zachované artefakty, konkrétně elektrické těžní zařízení. Jde o poněkud zamotanou historku: jeden z těžních strojů byl po válce přesunut na důl Prokop Holý do Tuchomyšle (u Ústí nad Labem). V osmdesátých letech byl i tento důl likvidován. Pracovníci NTM v Praze tehdy zajistili přesun těžního stroje fy ŠKODA z roku 1930 do svého depozitáře. Byl to pravděpodobně důsledek omylu: na šachtě se dostali k starým strojním výkresům, které se týkaly elektromotorů někdy z počátku století a mylně je ztotožnili se strojem z roku 1930 – alespoň tak si to vykládám já. V roce 1985 by bylo těžké považovat stroj z roku 1930 za natolik unikátní, že má být zachráněn transferem, tehdy existovaly (a likvidovaly) se podstatně vzácnější položky. To bylo jasné ihned po prohlídce stroje v depozitáři NTM.
Mezi chaoticky sebranými dokumenty uloženými v hlavní budově muzea jsem našel i plány elektrických kataraktů z třicátých let a signaturou odkazující na Emeram. V archivu ve Velebudicích pak byly uložené materiály tohoto dolu a mezi nimi i zprávu o tom, že stroj byl transferován už v roce 1947 do Tuchomyšle. Dále se zde dochovala původní technická dokumentace.
Stroj byl tedy v rozebraném stavu uložen v depozitáři v Čelákovicích… a jestli ho nerozkradli sběrači kovů tak je tam někde dodnes.
Jaromír Slad
Sady Pionýrů 865
LOVOSICE
mxsd@centrum.cz
K předchozímu komentáři ještě kopie z dipl. práce z roku 1998 (později byly některé části publikovány v Rozpravách NTM a dalších materiálech.
2.5 Elektrický těžní stroj z bývalého dolu Prokop Holý
v Tuchomyšli u Ústí nad Labem.
2.5.1. Technický popis.
Průměr bubnů . . . . . . . 2 600 mm
Uspořádání . . . . . . . válcové bubny hnané přes převodovku asynchronním elektromotorem
Výkon . . . . . . . . . . 120 kW
Výroba . . . . . . . . . . Škoda Plzeň 1 9 3 0
Výrobní číslo motoru . . . 438540
Zařízení sloužilo k výtahu těžních klecí z nevelké hloubky. Tomu odpovídá i původně udávaná těžební rychlost 6m / s. Pravý buben byl upevněn na hřídeli rozebíratelným spojem z důvodů úpravy délky lan. Stroj byl vybaven obvyklými signalizačními a pojistnými aparáty, to znamená hlavně hloubkoměrem s regulátory jízdy řízeným pohybem hlavní osy bubnů. Měl tři brzdy. Běžná provozní byla dvojitá a dvoučelisťová, poháněná pneumaticky. Strojník jí ovládal pákou. Pojistná brzda se automaticky spustila při poklesu tlaku v pneumatických rozvodech nebo jiných mimořádných stavech stroje, případně ji mohl strojník spustit pedálem. Byla hnaná gravitačním závažím, jehož pád byl tlumen pneumatickým kataraktem. Předlohová brzda byla řízena kulisou na kotoučích u hloubkoměru a působila na pružnou spojku mezi motorem a osou bubnů. Celá jízda byla ovšem řízena rychlostními regulátory a Schonfeldovým řididlem, jak je u podobných zařízení obvyklé. Vzhledem k použitému asynchronnímu motoru zde nedocházelo k velkým změnám rychlosti a vůbec toto řešení je jednodušší a snadněji ovladatelnější než stroje hnané stejnosměrným motorem s vyššími výkony, které se používají pro hlubší jámy.
2. 5 .2 Dokumentace
Jde o jeden ze dvou identických strojů, dodaných původně na důl Emeram u Bíliny. Odtud byl přemístěn v roce 1 9 4 7 na důl Prokop Holý v Tuchomyšli /historický důl Albert /.1 V bývalém Podnikovém archivu SHD ve Velebudicích jsou příslušné materiály uloženy v položkách týkajících se původního umístění 2. Technická dokumentace je bohatě dochovaná, týká se sice většinou identického stroje s motorem č.438539 ale to by nemělo být na zábranu pro její případné použití. Kromě obchodních a cenových jednání jsou tu totiž i plány celé sestavy a některých jednotlivých dílů, kolaudační zápisy obsahující přesný popis strojů, jednání a popis náhradních dílů atd. Samozřejmě je otázkou, nakolik tyto dokumenty z třicátých let odpovídají pozdějšímu stavu stroje, který mohl být při poválečném přenesení na jiný důl a během několika desítek let různě upravován. V NTM Praha jsou uloženy různé plány týkající se starších zařízení používaných na šachtě, ale jsou tu i poválečné výkresy některých strojních komponentů, které by napovídaly pozdějším rekonstrukcím.
V ústeckém muzeu je uloženo několik fotografií z listopadu 1 9 8 4, zachycujících stroj ještě před demontáží včetně několika zajímavých technických detailů. Zda a jak NTM provádělo dokumentace během transferu a jestli se tato dokumentace dochovala se mi zjistit nepodařilo.
2.5.3. Ochranné a muzejní aktivity.
Důl Prokop Holý ukončil činnost v roce 1 9 6 3, velkoplošná likvidace v důsledku povrchové těžby proběhla v roce 1 9 8 5. Předtím byl stroj demontován a převezen do depozitářů NTM Praha v Čelakovicích nad Labem. Okolnosti transferu stroje nejsou známé, v likvidačním plánu dolu je o stroji jen krátká zmínka s tím, že jde o zastaralé zařízení určené do šrotu.3 V materiálech NTM se mi o předání nebo jiných majetkoprávních jednáních o stroji nepodařilo vůbec nic zjistit, artefakt pravděpodobně nedostal ani přírůstkové číslo. V ústeckém muzeu jsou kromě již zmíněných fotografii jen kusé zápisy připomínající tehdejší zaměstnance závodu a s mylným přípisem, že jde o stroj z roku 1 9 1 7.
V září 1 9 9 7 mi byl tehdejším vedoucím hor. odd. umožněn přístup do depozitáře. Stroj je rozebrán, v dobrém stavu a uložen v dobrých podmínkách. Pravděpodobně byly převezeny všechny komponenty, tj. bubny i s kryty, motor, převodovka, hloubkoměr a tachograf, brzdy atd. Jednotlivé součástky však nejsou nijak značeny.
V dohledné době se s použitím stroje v expozici nepočítá, možnosti jsou omezené, navíc hornické oddělení bylo letos na podzim převedeno pod oddělení hutnické.
Poznámky :
1 / SUA Praha, fond Báňské hejtmanství Praha, sig. Tuchomyšl, kart. 739
Poválečné inspekční zápisy.
2 / SOA Litoměřice, pracoviště Velebudice,
fond Mostecká hnědouhelná akciová společnost, inv.č. 2671 a 2693
3 / SOA Litoměřice, pracoviště Velebudice,
fond Důl Antonín Zápotocký, inv. č. 71
Netříděné, neinventarizované plány (např. elektrických zapojení) v NTM Praha
Fotografie v ústeckém muzeu