Na katastru Břežánek se nacházely spojené doly Amálie II a III. Byly vlastnictvím Duchcovského uhelného spolku, akciové společnosti v Grosszössen u Lipska, založené roku 1872 a roku 1923 přejmenované na Duchcovskou uhelnou akciovou společnost se sídlem v Teplicích. Tato společnost začala hloubit roku 1894 u Břežánek nový důl, ale pro kuřavku musela být práce zastavena. Nedohloubená jáma byla pak označována jako Amálie II. Roku 1897 byla totiž opodál vyhloubena jáma Amálie III, hluboká 112 metrů, která bylo dvoukilometrovou vlečkou připojena na bílinské nádraží. Uhlí se zde dobývalo jednak komorováním se spouštěním stropů střelnou prací nebo zasekováním jednak etážováním se základkou i bez základky. Těžba kolísala od nejvyšších výkonů daleko přes 200 tisíc tun na počátku století až k nízkým krizovým výsledkům třicátých let okolo 75 tisíc tun. Z tohoto minima začala stoupat teprve za okupace nad 100 tisíc tun ročně. Roku 1942 byl však provoz tohoto dolu zastaven.
Někdy byl jménem Amálie označován pobočný závod, zvaný lidově Šlepka (z něm. Schleppschacht, tj. vlečná jáma), který se nacházel jihozápadním směrem a byl napojen na jámu Amálie III visutou lanovkou dlouhou necelý kilometr. Tento pobočný důl byl po průvalu kuřavky v roce 1900 provozován jako lom, otevřený šikmou rovinou, na jejimž úpatí stála plnicí stanice visuté lanovky. Na druhém konci lanovky, u těžní jamy Amálie III se uhlí přesýpalo přes dva zásobníky do důlních vozíků a společně s hlubinnou těžbou jámy Amálie III se dopravovalo do třídírny. Roku 1924 přešel lom Šlepka k hlubinnému dobývání, protože vzrostla mocnost nadloží, a až do konce první republiky těžil úklonnou štolou. Těžba byla nakonec zrušena pro neudržitelné tlakové poměry a stálé nebezpečí požáru. Zastavení provozu muselo být provedeno tak náhle, že havíři při útěku z dolu si nestačili vzít s sebou ani odložené šatstvo.
Důlní pole Amálie III mělo 17 jednoduchých důlních měr a po zastavení těžby bylo přičleněno k Dolu Mír, který zde těžil v podsednutí starých komor. Později byla však větší část důlního pole připojena k Dolu Maxim Gorkij. Aby byl umožněn postup jeho porubní fronty, byly pak zbytky povrchového zařízení Amálie roku 1958 demolovány.
