Téměř celých sto let čítá zajímavá historie areálu dolu Ludvik, včetně 52 let aktivní těžby, která mapuje typický vývoj hlubinného a později povrchového dobývání hnědého uhlí v revíru, a rovněž charakterizuje změny majetkových poměrů – od malého soukromého investora přes velkou Mosteckou společnost a válečnou SUBAG až po včlenění do SHD.
Důl severozápadně od Chudeřic v blízkosti řeky Bíliny nechal vybudovat doktor a balneolog Ludvik Preiss z Bíliny a důl byl po něm pojmenován Ludvik, německy Ludwig. Výstavba trvala od 1. června do 1. září roku 1856 s nákladem 700 zlatých. Jednalo se o menší uhelnou hlubinnou šachtu. Dvě jámy č. I a II s jednou důlní budovou bez napojení na blízkou železniční dráhu byly vybudovány na důlní míře Ludvik I, na katastrální parcele 159/2 obce Chudeřice a číslo budovy bylo 19. V roce 1861 osazenstvo v počtu 10 horníků vytěžilo 1 380 tun uhlí. Důl prokazatelně patřil do roku 1867 spolu s blízkým dolem Amalií Ludviku Preissovi. Po roce 1868 se důlní pole dostalo do majetku podnikatele Rudolfa Webera z Berlína. Není jisté, že důl nadále pracoval a vykazoval těžbu.
V říjnu roku 1889 koupila velká Mostecká uhelná společnost od E. M. Weberové z Berlína asi neprovozovaný důl Ludvik a blízký důl Frieda, které začlenila k dolovému poli Emeran. Nová důlní společnost zmodernizovala těžbu a postavila nový hlubinný důl na důlní míře Wenzel III na katastrální parcele 158/2 obce Chudeřice. Těžební provoz byl připojen 1,5 km dlouhou vlečkou do stanice Světec v roce 1891. Vlastní těžní zařízení mělo dřevěnou obdélníkovou těžní jámu s ohlubní na 192,32 m n. v. a hloubkou 32 m, a v areálu byla vyhloubena ještě čerpací jáma. Starý důl Ludvik byl využíván minimálně od roku 1880 jako hornická kolonie a roku 1905 byl odtěžen povrchovým lomem č. V.
Těžební pole bylo Mosteckou uhelnou společností exploatováno postupně jednotlivými menšími lomy, což bylo zapříčiněno velkým bezeslojným pásmem a komplikovaným tektonickým jižním okrajem uhelné sloje. Mocnost sloje se pohybovala od 8 do 22 m. Povrchové doly (lomy) byly od roku 1891 označovány čísly I až XIII. Část těžby probíhala hlubinným způsobem. Z lomů vedla lanovka s horním tažným lanem k těžní jámě hlubinného dolu, kterým bylo uhlí vytaženo na povrch do třídírny a ukládáno do vagonů. V sousední vodotěžní jámě bylo zabudováno 5 parních pump, jelikož blízkost řeky Bíliny se projevovala zvýšenými přítoky vody. Těžba skrývky probíhala převážně ručně a od roku 1900 byla uváděna do provozu parní korečková a lopatová rýpadla a kolejová doprava. Některé lomy měly serpentinovité uspořádání kolejí a při mocnější skrývce byla používána i rýpadla korečková. Od roku 1914 byl na východ od hlubinného dolu vybudován na parcele 158/3 obce Chudeřice nový závod s třídírnou, vlečkou a dílnami. Z povrchových dolů bylo uhlí dopravováno lanovkou po nakloněné rovině.
Povrchové provozy dosahovaly hloubek 30 až 50 m. Dne 16. května roku 1924 se sesula část břehu řeky Bíliny do uhelného lomu a jen rychlý přesun rýpadla zabránil zatopení. Povrchový areál druhého hlubinného dolu byl přetěžen lomem č. V v letech 1928–1929. Roční těžba na dole Ludvik se pohybovala v rozmezí let 1890 až 1926 na 110 až 170 tisících tunách uhlí. Zaměstnáno zde bylo kolem 150 horníků. S nastupující modernizací dosahovala těžba až do ukončení provozu kolem 200 až 300 tisíc tun uhlí. Také historie tohoto dolu má černou minulost v podobě častých smrtelných úrazů. Nejtragičtější se udál 7. června roku 1936, kdy spadl prohořelý uhelný strop v komoře a zahynuli tři havíři, z toho dva bratři Nováčkové.
V září 1938 byl důl Ludvik v Chudeřicích zahrnut do Göringova SUBAGU se sídlem v Mostě. Během války – v roce 1942 – byl důl přejmenován na Patria III. Uhelné zásoby vytěžil v roce 1943 a nadále fungoval jako výsypný prostor. Za dobu 52 let trvání těžby zde bylo vytěženo celkem kolem 8,5 milionu tun uhlí. Po skončení války byl závod včleněn do Severočeských hnědouhelných dolů v Mostě (SHD). Spojením provozů Patria I až III a Rudiay II v roce 1952 vznikl podnik Důl Alois Jirásek. Vlastní lom Ludvik byl již vytěžen na konci války a třídírna i celý povrchový areál byl v roce 1952 zbourán. Tím byla ukončena aktivní historie dolu Ludvik. Ve zbytkové jámě byla od roku 1953 provozována plavená výsypka a jáma starého lomu tak byla zaplněna. Dnes je území rekultivováno a opět využíváno.
