V následující odpolední směně (začínala v 13:30 h) sfáralo do popisované části severního pole (do uváděného SVO) celkem 49 dělníků a jeden důlní. Pro další líčení je vhodné uvést, že v nejbližším okolí centra tragédie byli v 4. rozdílné kopáč Irblich s běháči Burešem a Stupkou, v rubání č. 4 kopáči Vaňka a Žalud. Na hlavní třídě, nejspíše pod dovrchní č. 4, byl běháč Hudec.
Exploze
V 14:30 h (podle vyšetřovacího protokolu – jinde jsou údaje ±15 minut) došlo v oblasti severního pole mezi VI. a VII. patrem k výbuchu metanu, kterého se zřejmě zúčastnil i rozvířený uhelný prach.
Bezprostřední svědectví o výbuchu a prvních vteřinách poté podal sedmnáctiletý běháč Václav Stupka, který těžce popálený doběhl sám k jámě a vyfáral.
Inspektor Ing. B. Pietrzykowski, závodní dolu Julius, ho již 22. března v ivančické nemocnici navštívil a pořídil protokol jeho výpovědi, kterou učinil s pomocí svého otce, leže v olejové lázni.
Poraněný uvedl: “Pracoval jsem v rozdílné č. 4 s kopáči A. Irblichem a B. Burešem. Ve chvíli výbuchu nacházel se Irblich na předku, Bureš kousek za ním a já asi uprostřed té chodby. Bureš mě nařídil jít pro mazání, vtom jsem uviděl oheň a dal jsem se na útěk dovrchní dolů na VII. patro. Tam jsem uslyšel foukat stlačený vzduch, dolezl jsem k němu a dýchal jsem ho. V naší chodbě č. 4 byly asi za 6 párů výdřevy třaskavé plyny a říkal jsem jim, aby tam nepracovali. Lampu v chodbě měl jsem u sebe a odhodilo mě ji.“
Václav Stupka 25. března v nemocnici zemřel.
Výbuch se omezil na okolí svážné č. 4 a účinky vzdušné rázové vlny způsobily pouze nevelká poškození důlních děl a zasáhly nejdále jen do stvolu jámy Kukla, kde se rozvířený prach objevil až po úroveň VI. patra. Na povrchu nebyla katastrofa zaznamenána.
Do hloubení k budoucímu VIII. patru padala tlakovou vlnou unášená drť.
Hlubiči naskákali do klece a unikali na VI. patro a pak na povrch. Zde také podali první hlášení Ing. F. Štěpánkovi, který pak s narážečem Nováčkem byli prvními zasahujícími záchranáři s dýchacími přístroji v podzemí již před čtvrtou hodinou. (Ing. Felix Štěpánek byl vedoucím záchranného mužstva dolu Kukla a po otřesných dojmech z této katastrofy opustil zaměstnání důlního inženýra.)
Za chvíli nato již fárali ven první unikající – zdraví i poranění.
S další zprávou o výbuchu vyfárala skupina z VI. patra, která informovala směnmistra F. Sigmunda.
Také směnmistr sfáral ihned na VI. patro s manipulantem V. Machulkou, ale již bez přístrojů (na dole Kukla byly pohotově pouze dva), a došli až k podložní chodbě, kde je zarazila děsivá stěna bílého kouře. Směrem na jih bylo čisto, bez kouře a doposud tam pracovali lidé. Oba směnmistři je odvolali a vrátili se na překop, kde kouř pomalu mizel. Znovu se pokusili proniknout na sever, ale Ing. Štěpánek, který se již vracel z podložní, je varoval před cestou vpřed.
Záchranné práce
O první čtveřici spontánně zasahujících na pomoc postiženým již byla zmínka výše. Poté dvojice s dýchacími přístroji, následovaná ucelenější skupinou, vedenou Ing. F. Rohlederem, závodním dolu Ferdinand v Babicích a vedoucím záchranného mužstva RBS. Stojí za povšimnutí, že již v této skupině byl i tehdejší ředitel RBS Ing. K. Pusch (byl ve funkci v letech 1913 – 1930).
