1861 – 31. 8. zahájeno hloubení nové jámy, 635 m jihozápadně od dolu Františka, na návrší nad údolím Neslovického potoka. Jáma měla v konečné podobě hloubku 28,5 m. Od povrchu po konečnou hloubku měla obdélníkový profil o šířce 2,2 m a délce 5 m a vyztužena byla dřevěnými sruby.
1862 – 10. 8. zastaveno hloubení nové jámy kvůli zvýšenému přítoku důlních vod. Později bylo rozhodnuto v hloubení v těchto místech dále nepokračovat a druhou novou jámu založit 1 261 m jihozápadně od dolu Františka, v místě dnešní jámy Kukla dolu Václav Nosek.
1862 – (listopad) zahájeno rozšiřování výdušné vrtné jámy umístěné v prostoru dnešní jámy Kukla. Rozšířena byla na obdélníkový profil o šířce 3,3 m a délce 4,2 m. Do hloubky 23 m byla vyztužena pískovcovými kvádry a dále potom dřevěnými sruby až do konečné hloubky 106 m (1. patro dolu Františka). Lezní oddělení bylo situováno vzhledem ke klecím po celé délce bočně. Jámou byly vedeny potrubní tahy. Těžní věž byla zděná a se strojovnou a kotelnou tvořila jeden celek. Ve strojovně byl instalován parní těžní stroj bubnový. Klece byly jednoetážové pro jeden vůz na etáži.
1864 – 7. 9. dokončeno rozšiřování výdušné vrtné jámy a nová jáma byla uvedena do provozu. Mimo odvětrávání jižní části dobývacího prostoru dolu Františka sloužila i pro čerpání důlních vod a nouzové fárání mužstva.
1877 – prohloubení jámy na 2. patro (247 m)
1902 – instalován elektrický ventilátor
1911-1913 – kompletní rekonstrukce dolu. Jáma byla prohloubena a rekonstruována. V konečné podobě měla hloubku 882 m. Profil byl přebudován na soudkovitý a výztuž železobetonem po 5. patro (414 m) a od 5. patra (414 m) po 11. patro (880 m) potom prostým betonem. Lezní oddělení bylo situováno vzhledem ke klecím bočně a jámou byly vedeny potrubní tahy a elektrické a sdělovací kabely. V bočním oddělení jámy bylo také v provozu pomocné těžení mezi 4. patrem (387 m) a 11. patrem (880 m). Ve strojovně na 4. patře (387 m) byl instalován elektrický těžní stroj bubnový. Průměr bubnů byl 2 000 mm, šířka 880 mm. Výkon elektrického motoru byl 90 kW/500 V. Rychlost jízdy 3 m.s-1. Klece byly jednoetážové pro jeden vůz na etáži. Těžní zařízení sloužilo výhradně pro prohlubování jámy. Všechny původní povrchové objekty byly zbourány a nad jámou byla postavena železobetonová těžní věž o celkové výšce 37 m se strojovnou v hlavě věže, jámová budova, lampovny, koupelny, šatny, raportní kanceláře, strojovna elektrického měniče a kompresoru, vodní věž, mechanické dílny a další menší objekty. Ve strojovně byl instalován elektrický těžní stroj s třecím kotoučem 1K 5000 o průměru 5 000 mm, vyrobený strojírnou Breidfeld-Daněk. Poháněn byl elektrickým motorem o výkonu 403 kW/500 V. Klece byly tříetážové pro dva vozy na etáži. Horní etáž byla určena pouze pro mužstvo. Rychlost jízdy 11 m.s-1, s mužstvem 8 m.s-1. Pro přeměnu elektrického proudu ze střídavého na stejnosměrný sloužilo jedno soustrojí Ward-Leonard se setrvačníkem, umístěné v samostatné strojovně, kde byl instalován i kompresor. Veškeré elektrické součásti vyrobila společnost AEG-UNION.
1913 – (listopad) rekonstruovaný důl byl uveden do provozu
1914 – (březen) uvedena do provozu třídírna uhlí a prádlo systému Baum. S dolem byla úpravna spojena 680 m dlouhou visutou lanovou dráhou systému Bleichert. Třídírna a prádlo bylo taktéž napojeno na vlečku ze stanice Oslavany. Tříděné uhlí bylo dodáváno visutou elektrickou drážkou na skládku vedlejší elektrárny.
1924-až do 30. let – průzkum a dobývaní zbytkových zásob I. sloje ve stařinách nad 2. patrem (249 m). Průzkum a dobývání bylo vedeno z Dědičné štoly až do prostoru jámy Charlota a výdušného komína na Dubině. Uhlí ve vozech bylo dopravováno koňmi a později důlními lokomotivami DEUTZ Dědičnou štolou na povrch a dále po úzkorozchodné trati podél řeky na třídírnu a uhelné prádlo. Zpět do štoly byl takto dopravován materiál. Při průzkumných a dobývacích pracích bylo objeveno mnoho cenného materiálu a nářadí z doby prvotního dobývání.
1925 – dolu Kukla bylo připojeno důlní pole dolu Simson. Těžba jámou Simson byla zastavena.
1942-1943 – rekonstrukce třídírny a prádla. Mokré prádlo systému Baum bylo demontováno a nahrazeno čtyřmi pneumatickými splavy systému Birtley pro rozdružování suchou cestou.
1945 – 25. 4. těžní věž zasáhly tři dělostřelecké granáty ustupujících německých vojsk. Těžní stroj naštěstí nebyl vážně poškozen.
1945 – 5. 5. vrcholí osvobozovací boje, v průběhu nichž bylo vytěženo prvních 131 vozů uhlí. Těžba ale musela být opět zastavena.
1945 – 11. 5. definitivní obnovení těžby.
1947 – 1. 5. Důl Kukla byl přejmenován na Důl Václav Nosek.
1948 – 9. 10. – 9. 11. instalován nový elektrický těžní stroj s třecím kotoučem 1K 5000, vyrobený ČKD Praha. Poháněn byl elektrickým motorem o výkonu 830 kW/750 V. Klece byly dvouetážové pro dva vozy na etáži. Rychlost jízdy 10 m.s-1, s mužstvem 8 m.s-1. Pro přeměnu elektrického proudu ze střídavého na stejnosměrný sloužilo jedno nové soustrojí Ward-Leonard instalované v samostatné strojovně.
1950 – ukončen provoz pneumatického prádla systému Birtley. Z třídírny byl expedován pouze hrubý energetický prach 0 – 12 mm.
1956 – uveden do provozu dispečink DZ 56.
1962 – vybudována nová rozvodna, kantýna a stanoviště autobusů.
1969-1972 – průzkum a opětovné dobývání zbytkových zásob I. sloje ve stařinách nad 2. patrem (249 m). Dědičná štola a jáma Charlota byly používány pro dopravu materiálu a fárání mužstva. Uhlí bylo spouštěno na 2. patro (249 m) a dopravováno k jámě Kukla. I při těchto pracích bylo nalezeno spoustu dalších artefaktů z prvotního dobývání v této oblasti (některé jsou k vidění v muzeu hornictví a energetiky Rosicko-Oslavanska na zámku v Oslavanech).
1971 – organizačně zrušen provoz Václav Nosek Oslavany a důl se stal čtvrtým těžebním polem dolu Jindřich II s těžbou uhlí na povrch jámou Kukla. Tímto byla v podstatě zrušena závodová struktura národního podniku Rosické uhelné doly, Zbýšov u Brna.
1973 – 31. 8. zastavena těžba uhlí jámou Kukla na povrch. Vytěžení posledního vozu provázela ,,slavnost“ s pozvanými hosty. Část osazenstva dolu byla převedena na Důl Jindřich II ve Zbýšově.
1974 – areál dolu mimo těžní věž a strojovnu měniče s kompresorem převzala 1BSzKG (První brněnská strojírna, závody Klementa Gottwalda) a zřídila zde svůj pobočný závod.
1973-1985 – důl sloužil jako vtažná jáma a pro odčerpávání důlních vod. Jáma Kukla zůstala v provozu pro mimořádné fárání mužstva, případně dopravu materiálu pro opravy čerpadel.
1986 – po definitivním ukončení provozu a vyklizení těžního zařízení byla jáma Kukla na ohlubni uzavřena železobetonovou krycí deskou. Těžní věž zůstala stát a strojovna byla adaptována pro potřeby 1BSzKG (První brněnská strojírna, závody Klementa Gottwalda).
1987 – likvidace lanové dráhy včetně likvidace budovy třídírny a prádla.
1992 – 18. 2. ukončení těžby uhlí v Rosicko-oslavanském revíru.
2003 – nařízení Obvodního báňského úřadu v Brně o likvidaci jámy Kukla a Jindřich II zasypáním.
2004-2005 – zahájena ražba dopravní štoly 10 m pod ohlubní jámy, ve které byl následně položen hřeblový dopravník TH 601S, kterým byla jáma zasypána. Bylo použito 18 005 m3 hlušiny z vlastního odvalu.
2006 – pokles zásypu o 60 m. Jáma byla dosypána.
2007 – zbývajících 10 m jámy od ohlubně po dopravní štolu a vlastní dopravní štola byla vyplněna zpevněným základkovým materiálem a na ohlubni byla vybudována nová železobetonová krycí deska. Bohužel došlo k dalšímu poklesu zásypu o 160 m. Kontrolním otvorem byla jáma opět dosypána.
2010-2012 – rekonstrukce celého původního areálu dolu včetně těžní věže a jeho přetvoření na zábavní park Permonium.
Petr Kubinský
Ing. Miroslav Vévoda
