1870 – Rosickou báňskou společností bylo v Božím Požehnání zahájeno hloubením nové jámy. Důl byl nazván Novým.
1877 – Nový důl byl uveden do provozu a napojen báňskou vlečkou na železniční stanici Boží Požehnání. Jáma měla v konečné podobě celkovou hloubku 790 m a proměnný průřez. Od ohlubně do hloubky 60 m měla soudkovitý průřez a výztuž z cihelného zdiva. Od hloubky 60 m do hloubky 490 m měla průřez obdélníkový s kratší délkou jedné strany v úseku od hloubky 430 m do 490 m a vyztužena byla dřevěnými sruby. Od hloubky 490 m do konečné hloubky 790 m měla jáma kruhový průřez o průměru 4,5 m vyztužený cihelnou výztuží. Lezní oddělení bylo vzhledem ke klecím situováno čelně a jámou byly vedeny potrubní tahy a elektrické a sdělovací kabely. Ve strojovně bylo instalováno jedno těžní zařízení s parním těžním strojem s bobinami na plochá lana vyrobeným firmou G. Siegel z Vídeňského Nového Města.
1877 – ukončena těžba na dole Herring a důlní pole bylo připojeno k dolu Nový.
1880 – důl byl přejmenován na Důl Julius, podle tehdejšího ředitele Rosické báňské společnosti Julia Rittlera.
1891 – zahájena výroba briket-bulek na dvou briketovacích lisech.
1900 – od počátku se důl potýkal s velkým množstvím vod, které vyvrcholilo průvalem a zatopením 2. patra (345 m) a 3. patra (429 m).
1901 – ukončeny zmáhací práce po průvalu vod a znovuobnovení provozu dolu.
1902 – kompletní modernizace dolu. Byla postavena ocelová konstrukce těžní věže o celkové výšce 25,7 m a instalován nový parní těžní stroj bubnový, vyrobený První brněnskou strojírnou. Průměr bubnů 4 600 mm, šířka bubnů 1 330 mm, průměr parních válců 750 mm, zdvih 1 400 mm, ventilový rozvod Kraft-Lenz. Rychlost jízdy 11 m.s-1. Klece byly dvouetážové, pro dva vozy na etáži vedle sebe. Kotelna měla výhřevnou plochu 1 040 m2 a tlak páry 1,01 MPa. Taktéž byla vybudována lanová dráha (kyvný systém) na tzv. ,,Červený kopec“ pro dopravu hlušiny.
1910 – vybudována nová třídírna uhlí a uhelné prádlo systému Baum. Prádlo a třídírna byla spojena visutou lanovou dráhou s dolem Ferdinand, kam byla částečně odvážena hlušina a struska z kotelny na odval.
1923 – generální oprava parního těžního stroje (nové bubny, přetočení pístnic, výměna pístních kroužků, oprava křížáků, oprava klikových a hlavních ložisek …).
1932 – vybudováno pneumatické sazečkové prádlo systému Gröppel pro zrno 0,5 – 6 mm (výrobce Vítkovické železárny, Ostrava) navazující na sazečkové, mokré prádlo Baum. Výkon každého síta pneumatického prádla byl 7 t/hod.
1934 – Důl Ferdinand byl spolu s důlním polem připojen k dolu Julius
1935 – vyhloubena slepá jáma Julius. Jáma v konečné podobě měla celkovou délku 323 m. Od ohlubně na 8. patře (790 m) po 9. patro (867 m) byl soudkovitý průřez a cihelná výztuž. Od 9. patra (867 m) po konečné 12. patro (1 102 m) pak kruhový průřez o průměru 3,6 m a výztuž betonovými tvárnicemi. Lezní oddělení bylo v úseku od 8. patra (790 m) po 9. patro (867 m) situováno bočně. Dále potom až po konečné 12. patro (1 102 m) čelně. Jámou byly částečně vedeny elektrické a sdělovací kabely a potrubní tah. Strojovna byla vybudována na 8. patře (790 m) a vybavena elektrickým bubnovým těžním strojem ČKD 2B 2008. Průměr bubnů byl 2 000 mm, šířka 880 mm. Výkon elektrického motoru byl 90 kW/500 V. Klece byly jednoetážové pro jeden vůz na etáži.
1945 – 25. 4. po leteckém náletu bylo poškozeno elektrické vedení 22 kV, které nemohlo být vzhledem k válečným událostem opraveno. Čerpadla v dole byla vyřazena z provozu a nastalo postupné zatápění důlního pole.
1945 – 8. 5. ustupující německá armáda dělostřeleckou palbou fosforovými granáty zničila budovy dílen, rozvodnu (došlo přerušení el. energie a zatopení dolu), poškodila šachetní budovu, strojovnu a další objekty.
1945 – (prosinec) došlo po odstranění škod znovuobnovení těžby
1945 – 19. 12. došlo ke katastrofálnímu požáru třídírny, prádla a stanice lanové dráhy. Zázrakem unikla dalšímu poškození šachetní budova a strojovna. Nadlidským úsilím dělníků a techniků se nepřetržitou prací podařilo znovu vybudovat a opravit třídírnu, prádlo a další poškozené objekty včetně lanové dráhy.
1946 – 17. 1. znovuzahájena těžba na dole Julius
1949 – vybudovány nové dílny, koupelny, rozvodna a další menší objekty.
1952 – 22. 12. parní těžní stroj byl elektrifikován asynchronním elektrickým motorem o výkonu 350 kW/6 000 V. Motor byl vyroben v ČKD Stalingrad, Praha, převodová skříň potom ve Vítkovických železárnách Klementa Gottwalda, Ostrava.
1955 – těžba z důlního pole Ferdinand byla koncentrována výhradně na slepou jámu Julius a hlavní jámu Julius.
1958 – vzhledem ke zhoršující se kvalitě těženého uhlí byl z technologických důvodů ukončen provoz mokrého prádla systému Baum. Pneumatické prádlo systému Gröppel bylo odstaveno již dříve. Surová těžba byla nakládána do vagónů a přepravována k úpravě na třídírnu u dolu Jindřich I.
1959 – ukončena výroba briket-bulek. Vlivem zhoršených vlastností uhlí docházelo při spalování briket-bulek ke značnému spékání. Domácnosti proto toto palivo odmítaly. Na základě stížností odběratelů, Uhlozbyt, n. p. Brno odběr briket-bulek z RUD zastavil.
1967 – zastavena těžba uhlí jámou Julius na povrch. Nadále sloužil důl Julius jako pomocný, pro dopravu materiálu a mužstva pro obsluhu čerpadel. Ostatní povrchové objekty byly předány Juranovým závodům, o. z., Brno, které zde zahájili výrobu hydraulických zařízení.
1968 – ukončení provozu a likvidace slepé jámy Julius.
1970-1972 – likvidace třídírny, prádla a lanové dráhy na důl Ferdinand
1992 – 18. 2. ukončení těžby uhlí v Rosicko-oslavanském revíru.
1992 – 2. 9. po vyplenění lezního oddělení a vyklizení technologie byl zahájen zásyp jámy hlušinou v úseku od 1. patra (258 m) po ohlubeň. Do jámy bylo nasypáno 4 555 m3 hlušiny z odvalu dolu Ferdinand.
1992 – 7. 12. byla zasypaná jáma uzavřena železobetonovou krycí deskou. Těžní věž byla zlikvidována. Jámová budova, strojovna, budovy koupelen a dílen zůstaly stát.
2012 – plošná likvidace všech budov v areálu dolu Julius
2013 – 28. 1. zlikvidován odstřelem 133 let starý komín kotelny jako symbolicky poslední objekt v areálu dolu Julius.
Petr Kubinský
