1856 – těžařská společnost Rytíř Herring a spol. zahájila hloubení nové jámy, kterou pojmenovala Ferdinand.
1862 – zahájena těžba uhlí. Jáma měla v konečné podobě hloubku 794 m. Od ohlubně po 3. patro (432 m) soudkovitý průřez s cihelnou výztuží a od 3. patra (432 m) po konečné 8. patro (794 m) potom kruhový průřez a výztuž z betonových tvárnic. Lezní oddělení bylo situováno vzhledem ke klecím od ohlubně po 3. patro (432 m) bočně a od 3. patra (432 m) po 8. patro (794 m) čelně. Jámou byly vedeny potrubní tahy a elektrické a sdělovací kabely. Ve strojovně bylo instalováno jedno těžní zařízení s parním těžním strojem bubnovým, vyrobeným Salmovými strojírnami v Blansku. Pro účely větrání byla cca 75 m západně od těžní jámy vyhloubena výdušná jáma Ferdinand č. 1 po úroveň 1. patra (312 m) a od tohoto patra po 3. patro (432 m) potom výdušná jáma Ferdinand č. 2. S hlubšími důlními díly se později tyto výdušné jámy propojovaly úpadními kanály.
1904 – rekonstrukce a modernizace dolu. Byla přestavěna původní zděná těžní věž na jámovou budovu a nově byla postavena ocelová konstrukce těžní věže o celkové výšce 15,3 m.
1905 – instalován nový parní těžní stroj bubnový, vyrobený První brněnskou strojírnou. Průměr bubnů 4 000 mm, šířka bubnů 1 800 mm, průměr parních válců 650 mm, zdvih 1 400 mm, ventilový rozvod Kraft-Lenz, rychlost 11 m.s-1. Klece byly dvouetážové pro jeden vůz na etáži. Kotelna měla výhřevnou plochu 500 m2 s tlakem páry 1,01 MPa. Na výdušné jámě Ferdinand č. 1 byl instalován ventilátor typu CAPPEL, vyrobený strojírnou Breifeld-Daněk. Výkon ventilátoru byl 1 600–2 100 m3/min, elektrický motor měl výkon 110 kW/500 V.
1910 – vybudována visutá lanová dráha na třídírnu a prádlo dolu Julius, kam byla veškerá těžba uhlí expedována. Zpět byla dovážena hlušina a škvára z dolu Julius, která byla odvážena dále na odval.
1929 – vyhloubena slepá jáma Ferdinand (první slepá jáma v revíru). Jáma v konečné podobě měla celkovou délku 432 m, od 8. patra (794 m) po 11. patro (1 033 m) kruhový průřez o průměru 3,5 m a cihelnou výztuž. Od 11. patra (1 033 m) po 12. patro (1 110 m) kruhový průřez o průměru 3,5 m a výztuž betonovými tvárnicemi. Lezní oddělení bylo od 8. patra (794 m) po 12. patro (1 110 m) situováno vzhledem ke klecím čelně. Jámou byly vedeny potrubní tahy a elektrické a sdělovací kabely.
1930 – ve strojovně slepé jámy Ferdinand na 8. patře (794 m) byl instalován těžní stroj ČKD 2B 3008. Průměr bubnů byl 3 000 mm, šířka 800 mm. Výkon elektrického motoru byl 120 kW/500 V. Klece byly dvouetážové pro jeden vůz na etáži.
1934 – Důl Ferdinand byl spolu s důlním polem připojen k dolu Julius.
1945 – 25. 4. po leteckém náletu bylo poškozeno elektrické vedení 22 kV, které nemohlo být vzhledem k válečným událostem opraveno. Čerpadla v dole byla vyřazena z provozu a nastalo postupné zatápění důlního pole Julius-Ferdinand.
1945 – (prosinec) došlo po odstranění škod znovuobnovení těžby
1945 – 19. 12. po katastrofálním požáru na dole Julius byla vyřazena z provozu visutá lanová dráha.
1946 – 17. 1. po nadlidském úsilí všech pracovníků dolu, kdy byl Důl Julius doslova pozvednut z popela došlo k znovuobnovení těžby.
1953 – 1. 2. parní těžní stroj byl elektrifikován asynchronním elektrickým motorem o výkonu 350 kW/6 000 V. Motor byl vyroben v ČKD Stalingrad, Praha, převodová skříň potom ve Vítkovických železárnách Klementa Gottwalda, Ostrava.
1955 – těžba z důlního pole Ferdinand byla koncentrována výhradně na slepou jámu Julius a hlavní jámu Julius. Jáma Ferdinand se stala společně se slepou jamou Ferdinand výdušnou. Byla upravena výdušná cesta kdy v úrovni 3. patra (432 m) byla výdušná jáma Ferdinand č. 2 přímo napojena na jámu Ferdinand. Úpadní kanál na 8. patro (794 m) byl zlikvidován.
1964 – prohloubena do konečné hloubky slepá jáma Ferdinand na 13. patro (1 227 m) což odpovídalo 11. patru dolu Antonín. Jáma v prohloubeném úseku měla průměr 4 m a výztuž litým betonem.
1965 – zahájena otvírka 11. patra (1 227 m) dolu Antonín ze slepé jámy Ferdinand.
1965-1966 – rekonstrukce povrchu dolu Ferdinand, v rámci které byla i dokončena výstavba nové ventilátorovny, kde byly instalovány dva nové axiální ventilátory se stavitelnými lopatkami, vyrobené ZVVZ Milevsko (Závody pro výrobu vzduchotechnických zařízení) o výkonu 3 000 m3/min. Výkon elektrického motoru každého ventilátoru byl 190 kW/6 000 V. Postupně byla zlikvidována původní výdušná cesta přes výdušné jámy Ferdinand č. 1 a č. 2 a na ně navazující úpadní kanály.
1970-1972 – likvidace lanové dráhy z dolu Julius.
1980-1982 – měření výkonových parametrů a následná rekonstrukce ventilátorovny a dosazení dvou nových rovnotlakých axiálních ventilátorů ARA 3, vyrobených ZVVZ Milevsko (Závody pro výrobu vzduchotechnických zařízení) o výkonu 3 000 m3/min. Výkon elektrického motoru byl 500 kW/6 000 V.
1992 – 18. 2. ukončení těžby uhlí v Rosicko-oslavanském revíru.
1992 – 29. 7. po vyplenění lezního oddělení a vyklizení technologie byl zahájen zásyp jámy hlušinou z odvalu.
1992 – 20. 10. ukončen zásyp jámy. Bylo použito 11 637 m3 hlušiny z odvalu.
1992 – 12. 11. byla jáma Ferdinand uzavřena železobetonovou krycí deskou. Těžní věž byla demontována. Zlikvidován byl i těžní stroj, technologie ventilátorovny a kompresorovny. Jámová budova, strojovna, kompresorovna, ventilátorovna a další menší objekty zůstaly stát.
Autor: Petr Kubinský
