1801 – 1. 9. v oblasti zvané Okrouhlík nalezl uhlí Leopold Smetana z Hajan a započal s hloubením mělké jámy Ferdinand. Ve stejném místě také hledal a nalezl uhlí Benedikt Küttner. Těžby ovšem brzy zanechal.
1815 – pokračovalo mělké dobývání bratří Smetanů. V rámci průzkumu založily a provozovali v oblasti Okrouhlíku průzkumnou jámu č. 1 a č. 2 a dále mělké těžní jámy Ferdinand, těžní jámy č. 3 a č. 4. Pro větrání sloužily větrní jámy č. 5 a č. 6. Pro odvodňování sloužila jáma č. 7.
1820 – bratři Smetanové založili těžířstvo sv. Františky, které ale přešlo do majetku těžířstva Rytíř Barata a spol.
1824 – činila těžba 515 tun uhlí za rok
1825 – těžba mírně poklesla na 460 tun uhlí za rok
1841 – těžířstvo Rytíř Barata a spol. prodala své doly v oblasti Okrouhlíku těžířstvu Rytíř Herring a spol. Těžba za tento rok činila 938 tun uhlí.
1870 – těžba uhlí v oblasti Okrouhlíku byla zastavena a důlní díla ponechána k samovolné, přirozené likvidaci.
1940 – ražba úpadní průzkumné chodby ‘‘A‘‘. Důlní dílo bylo raženo z povrchu pod úklonem 50o a délkou cca 54 m. Ražba byla ukončena nafáráním stařin v hloubce cca 65 m.
1945-1949 – vrtný průzkum severního vývoje uhlonosného souvrství v prostoru Říčany – Veverské Knínice. Byly provedeny čtyři vrty z povrchu (R1, R2, R3, R4) s negativním výsledkem.
1948 – zahájeno hloubení jámy Pionýr v místě staré, mělké jámy Ferdinand. Jáma měla celkovou hloubku 78 m a byla obdélníkového průřezu, vyztužená dřevěnými sruby. Instalováno bylo malé těžní zařízení – vrátek s jednoetážovou klecí. Na tuto jámu v úrovni 1. patra (78 m) navazovala úpadnice ražená pod úklonem 30o v I. sloji, v celkové délce 350 m až na úroveň 2. patra (262 m). Na 2. patře (262 m) potom probíhala vlastní otvírka zbytkových a nevydobytých částí I. sloje. Na povrchu byla vybudována šachetní budova, dřevěné konstrukce, s malou, dřevěnou těžní věží. Z této budovy byly vedeny koleje pro vyvážení důlních vozů, k cca 40 m vzdálené nakládací rampě, kde bylo uhlí sypáno na korby nákladních aut a odváženo k úpravě na třídírnu a prádlo dolu Julius. Proti jámově budově byla vystavěna dřevěná budova strojovny pro těžní vrátek a menší, zděná budova koupelen. Za jámovou budovou byla vystavěna dřevěná budova pro kompresor. Areál dolu byl oplocen.
1949 – 5. 6. slavnostní otevření nového dolu Pionýr. Zahájení těžby se zúčastnily zástupce generálního ředitelství Československých dolů v Praze, zástupce Brněnského krajského národního výboru v Brně, ředitelství Rosických a Jihomoravských uhelných dolů, n. p., v Zastávce u Brna, včetně ředitele Prof. ing. Josefa Vegsö, představitelé mateřského dolu Julius a další pozvaní hosté včetně hojné účasti místního obyvatelstva.
1949-1956 – těžba uhlí probíhala v nedobývaných úsecích a zbytkových pilířích I. sloje. Mocnost sloje se pohybovala okolo 70 – 100 cm, průměrný úklon 30o. Hlavním těžním patrem bylo 2. patro (262 m), které bylo stařinami propojeno s 1. patrem (258 m) dolu Julius. Těžba z rubání (zpravidla jedna stěna nebo zátinka) šla malými důlními vozy k hlavní úpadnici. Hlavní úpadnicí byly vozy za korby opatřené kovovými oky vytaženy vrátkem na úroveň 1. patra (78 m), kde byly vůz naražen do klece a vytěžen na povrch. Po vyražení z klece byl vůz odtlačen na rampu a vysypán na korbu nákladního automobilu. Denní těžba činila cca 15 tun a celková potom cca 9 000 tun uhlí ročně. Postupně se z dolu Pionýr stalo učňovské pracoviště s malou osádkou, tvořenou učni I. ročníku a vzhledem k charakteru i nízkou těžbou. Učni na začátku směny přicházeli nejprve na Důl Julius, kde se v šatnách převlékli, v lampovně vyzvedli lampu, vyšli ze závodu ven a pešky pokračovali po ulici U Školky až k lesu a přes něj dolů do Mariánského údolí, dále přes silnici a na Důl Pionýr. Zde sfárali na pracoviště a po šichtě se stejnou cestou vraceli zpět.
1956 – špatné ekonomické výsledky s vysokými náklady na vytěženou tunu a velmi špatná kvalita uhlí zapříčinila ukončení těžby na dole Pionýr a likvidace dolu. Těžní jáma byla zasypána kusovou hlušinou v celé délce. Jámová budova s těžní věží a další menší objekty byly zlikvidovány. Budova strojovny se zděnou budovou koupelen byly později soukromými osobami přestavěny a upraveny k bydlení.
1970 – ústí zasypané jámy Pionýr bylo uzavřeno železobetonovou krycí deskou.
Petr Kubinský
