1848 – bratři Kleinové, Ferdinand Löhner a Adolf Petrziczek založili Důl Františka hloubením nové jámy v Padochově. Jáma byla pojmenována po manželce Adolfa Petrziczka.
1853 – byl nový důl uveden do provozu. Jáma měla v konečné podobě celkovou hloubku 855 m. Od povrchu po 3. patro (336 m) soudkovitý profil a cihelnou výztuž. Od 3. patra (336 m) po 7. patro (549 m) profil kruhový o průměru 3,6 m a cihelnou výztuž. Od 7. patra (549 m) po 9. patro (695 m) opět profil soudkový s cihelnou výztuží. Od 9. patra (695 m) po 10. patro (777 m) profil kruhový o průměru 4 m s cihelnou výztuží a konečně od 10. patra (777 m) po 11. patro (855 m) kruhový profil o průměru 4 m a výztuž dusaným betonem. Lezní oddělení bylo situováno vzhledem ke klecím v úsecích se soudkovitým profilem bočně a v úsecích s kruhovým profilem čelně. Jámou byly vedeny potrubní tahy a elektrické a sdělovací kabely. Těžní věž byla dřevěné konstrukce, spojená s kotelnou a strojovnou, ve které byl instalován parní těžní stroj bubnový. Klece byly jednoetážové, pro jeden vůz na etáži.
1858 – 15. 10. zahájeno hloubení výdušné jámy nazvané Bohrloch. Jáma byla vrtána rotačním vrtáním. Průměr vrtané jámy byl 96,5 cm. Vyztužena byla ocelovými rourami o průměru 91 cm. V konečné podobě byla vyvrtána na 3. patro (248 m). Po dokončení vrtání byl profil jámy upraven.
1865 – dokončena výdušná jáma Bohrloch. Nad jámou byla postavena jámová budova s cechovnou a lampovnou. Jáma sloužila především jako výdušná a k nouzovému fárání mužstva.
1872 – 17. 1. vypukl rozsáhlý požár, který zasáhl jámovou budovu, strojovnu a kotelnu. Těžní věž zasažená požárem se zřítila do jámy, kde poškodila jámovou výztuž až do hloubky 152 m a poškodila čerpací stanici. Došlo k přerušení čerpání důlních vod a důl byl částečně zatopen. Po odstranění škod, byla v červnu těžba obnovena.
1895 – vybudována visutá lanová dráha o délce 1 800 m, spojující Důl Františka s dolem Simson, na jehož třídírnu byla tato lanovka přivedena. Sloupy byly dřevěné.
1903 – v rámci připravované rekonstrukce těžení, byla na severovýchodní straně oproti staré těžní věži postavena budova nové strojovny pro parní těžní stroj. Rekonstrukcí a prohloubení prošla i těžní jáma. Původní obdélníkový profil byl mírně rozšířen na soudkový a dřevěná výztuž byla nahrazena cihelnou.
1903 – vypracován projekt výstavby elektrárny u dolu Františka, která by spalovala méněhodnotné prachové uhlí. Předpokládaný výkon měl být 3 x 1,5 MW /3 000 V. Zásobovat elektrickou energií měla doly a město Brno. Pro dálkové vedení do Brna bylo projektováno napětí 25 kV.
1904 – zbourána původní jámová budova s dřevěnou těžní věží a postavena nová, ocelová těžní věž o celkové výšce 25,6 m. Nově byla taktéž vybudována jámová budova a původní objekty byly přizpůsobeny rekonstruovanému provozu.
1905 – instalován kompresor a nový, parní těžní stroj bubnový, vyrobený 1. Brněnskou strojírnou. Průměr bubnů 4 000 mm, šířka 750 mm, průměr parních válců 650 mm, zdvih 1 200 mm, ventilový rozvod Kraft-Lenz, rychlost těžení 11 m.s-1. Klece byly dvouetážové pro jeden vůz na etáži. Kotelna měla výhřevnou plochu 434 m2. Tlak páry byl 0,8 MPa.
1910 – uvedena do provozu první sprchová koupelna
1913 – ukončena pravidelná těžba uhlí jámou Františka a započaly práce na převedení vtažné jámy na výdušnou, pro nově rekonstruovaný Důl Kukla. Jáma nadále sloužila pro případné těžení v době výluky na dole Kukla, dopravu materiálu a mužstva.
1914 – ve strojovně ventilátorů přistavěné k jámové budově byl instalován ventilátor typu CAPPEL (horizontální, odstředivý s pevnými lopatkami), vyrobený Vítkovickými železárnami v roce 1914. Výkon ventilátoru byl 1 800 m3/min. Poháněn byl elektrickým motorem o výkonu 73,5 kW/500 V.
1928 – rekonstrukce parního těžního stroje na elektrický pohon. Elektrický motor měl výkon 130 kW/500 V. Rychlost těžení byla 6 m.s-1 a jízdy mužstva 4 m.s-1.
1955 – ve strojovně ventilátorů byl instalován nový ventilátor typu SCHICHT 1 250 (osový, s pohyblivými lopatkami) o výkonu 1 600 m3/min, vyrobený národním podnikem Janka Radotín v roce 1953. Poháněn byl elektrickým motorem o výkonu 130 kW/500 V.
1964-1965 – velká rekonstrukce povrchových objektů dolu, v rámci které byly nejprve zbourána jámová budova, přiléhající objekt lampovny, kompresorovny, rozvodny, šaten a koupelen. Těžní věž a budovy ventilátorů musely zůstat po dobu rekonstrukce dále v provozu. Nad starou těžní věží postupně vyrostla nová, železobetonová těžní věž se strojovnou v hlavě věže o celkové výšce 38,6 m. Vedle původní strojovny těžního stroje v místě starých koupelen a šaten byla vybudována nová strojovna ventilátorů, ve které byly instalovány dva axiální ventilátory se stavitelnými lopatkami, vyrobené ZVVZ Milevsko (Závody pro výrobu vzduchotechnických zařízení) o výkonu 4 000 m3/min. Výkon elektrického motoru každého ventilátoru byl 280 kW/ 500 V. Po stržení a likvidaci staré těžní věže a strojoven ventilátorů byla nad jámou vystavěna nová jámová budova a automatickým oběhem vozů, dvěma výklopníky a zásobníky s navazující nakládkou na nákladní vozidla. Vzhledem k charakteru výdušné jámy, musel být oběh vozů řešen v hermetickém oddělení od vnějšího prostředí propusťovými dvěřmi. Původní strojovna těžního stroje byla upravena na budovu šaten a koupelen a s jámovou budovou byla spojena mostem. Nově byla vybudována i kompresorovna a upravena kotelna.
1965 – 22. 12. v nové strojovně v těžní věži byl uveden do provozu těžní stroj ČKD 2K 2505, vyrobený v roce 1964. Poháněn byl asynchronním el. motorem o výkonu 350 kW/6 000 V. Rychlost těžení byla 8,6 m.s-1, jízda mužstva potom 3 m.s-1. Těžní klece byly dvouetážové pro jeden vůz na etáži.
1967 – v březnu byly dokončeny úpravy areálu dolu a stavba koupelen.
1980-1982 – měření výkonových parametrů a následná rekonstrukce ventilátorovny a dosazení dvou nových rovnotlakých axiálních ventilátorů ARA 2, vyrobených ZVVZ Milevsko (Závody pro výrobu vzduchotechnických zařízení) o výkonu 3 000 m3/min. Výkon elektrického motoru byl 500 kW/6 000 V.
1987 – výměna oběžných kol ventilátorů ARA 2, které byly nahrazeny oběžným kolem typu NKL o vyšším výkonu.
1991 – 16. 12. po likvidaci těžního zařízení a vyplenění lezního oddělení jámy bylo započato se zásypem jámy hlušinou z odvalu dolu Václav Nosek.
1992 – 11. 2. ukončen zásyp jámy. Bylo použito 10 800 m3 hlušiny.
1992 – 18. 2. ukončení těžby uhlí v Rosicko-oslavanském revíru.
1992 – 27. 5. byla jáma Františka uzavřena železobetonovou krycí deskou. Těžní věž, jámová budova, budova kotelny, šaten a koupelen, strojovna ventilátorů a další objekty zůstaly stát.
1994 – v březnu byl zjištěn pokles hladiny zásypu v jámě o 80 m. Kontrolním otvorem byla jáma dosypána.
1997 – od počátku roku počaly demoliční práce v areálu dolu a postupně byla zcela zlikvidována jámová budova. Z těžní věže byly postupně odstraněny veškeré prvky až na holý železobetonový skelet.
1997 – 31. 12. železobetonový skelet těžní věže byl zlikvidován odstřelem.
Petr Kubinský
