Průměr jámy byl 6 m. Výztuž do hloubky 32 m byla dvouplášťová cihelná (mezi plášti byl použita latexová izolace proti agresivní důlní vodě). Od hloubky 32 m do původních 1 250 m potom z litého betonu B 250 o tloušťce 50 cm. Stejný druh výztuže byl použit i pro dohloubení na konečnou hloubku 1 458 m v roce 1974.
Jáma zpřístupňovala nejprve 7., 9. a 10. patro, později pak i 11., 12., 13. patro. Na 7. patře se nacházela strojovna pomocného těžení, které bylo umístěno v hlavní jámě a bylo vybaveno klecí s protizávažím.
Profil jámy rozdělovaly hlavní rozpony U26 ukotvené oběma konci ve výztuži a pomocné rozpony U24 jedním koncem ukotvené v jámové výztuži a druhým na hlavní rozponě. Svislá vzdálenost rozpon činila 4 m. Ocelové průvodnice pro hlavní těžní oddělení jámy měly krabicový profil 150 x 150 x 8 000 mm. Pro pomocné oddělení jámy byly použity průvodnice dřevěné, lepené o profilu 160 x 160 x 6 000 mm. Přes ohlubeň, 7., 9., 10., 11. a pozdější 12. a 13. patro byly průvodnicové tahy u klecí hlavního oddělení přerušeny a nahrazeny ocelovým rohovým vedením. U pomocného těžení bylo rohové vedení pouze na 7., 11., 12. a 13. patře. Lezní oddělení bylo vzhledem ke klecím situováno čelně a vybaveno ocelovými žebříky o délce 8 m. Jámou byly v konečné podobně vedeny potrubní tahy se stlačeným vzduchem, výtlačným potrubím a také elektrické a sdělovací kabely.
Hloubení disponovalo jedním těžním strojem BFM 5850 pro hlavní těžení a jedním těžním strojem BFM 5850 pro revizní klec. Hlavní těžení pracovalo dvojčinně s okovy o obsahu 2 m3 do hloubky 720 m, 1,5 m3 do hloubky 1 200 m a 1 m3 do hloubky 1 250 m. Okovy sloužily pro dopravu horniny z hloubení a dopravu mužstva. Revizní klec sloužila pro dopravu materiálu na pracovní poval a nouzový výjezd mužstva z hloubení
Dvouetážový pracovní poval v hloubení sloužil současně i jako napínací. Jeho horní plošina fungovala jako pracovní pro vystrojování jámy ocelovými nosníky a lezním oddělením, na spodní plošině byly umístěny vrátky nakladačů a ostatní zařízení. Obě pracovní plošiny měly otvory pro jízdu okovů. Poval byl zavěšen na osmi lanech synchronizovaných vratů SW 10, umístěných na ohlubni jámy.
Betonovací forma, tj. ocelové dveřové bednění vysoké 2 m s hmotností 22 tun, sloužilo jako šablona pro provádění jámové výztuže. Bylo zavěšeno na čtyřech lanech pod pracovním povalem, což činilo nemalé problémy.
Pro dopravu betonové směsi sloužilo spádové potrubí o průměru 150 mm. Výroba betonovací směsi na povrchu byla zajištěna dvěma míchačkami K 500 s kompletním příslušenstvím, zázemím a přísunem surovin. Vše bylo umístěno pod střechou jámové budovy.
Větrání hloubení zajišťovaly dva ventilátory DM 1120. Lutny měly průměr 500 mm a byly připevněny objímkami na jámovou výstroj.
Pro nakládání horniny sloužily dva sovětské nakladače KS 3. Vrtání bylo prováděno vrtacími kladivy VK 28 v počtu 10 – 12 kusů.
Zařízení staveniště odpovídalo modernímu pojetí té doby. Těžní věž pro hloubení typu Ostroj (v detailech upravená) umožňovala bezpečné hloubení až do konečné hloubky stanovené projektem bez dalších úprav. Věž byla kompletně zapažena dřevem a jámová budova zakryta.
Na jihovýchodní straně byla vybudována kompresorovna vybavená původně třemi vzduchem chlazenými (WS 6,2 EKO) a třemi vodou chlazenými kompresory (výkon 10 m3/hod). Vzhledem k přehřívání vzduchem chlazených kompresorů, byly tyto nahrazeny dalším vodou chlazeným kompresorem 3 DSK 350-1 s hodinovým výkonem 25 m3 stlačeného vzduchu.
Autor: Petr Kubinský
