Po roce 1945 největší hlubinný železorudný důl v českých zemích, leží ve Středočeském kraji, 12 km na severozápad od okresního města Berouna. Zeměpisné souřadnice závodu (ústí I. jámy) jsou 49° 58′ s. š. a 31° 38′ v. d. podle Ferra. Dolové pole se rozkládalo na katastrálních územích obcí Hudlice, Otročiněves a Nový Jáchymov a dobývací prostor byl stanoven bývalým ministerstvem hutí a rudných dolů pod č. j. 53 DP/59 dne 8. února 1960 jako DP č. 2 o celkové výměře 344,8139 ha. V období svého největšího rozkvětu těžil ročně až 400 tis. t rudy. Patřil mezi nejvýznamnější doly těžící železnou rudu v barrandienské pánvi. Byl součástí pásma známých dolů, dobývajících chamosity a krevel, začínajících nučickými závody a pokračujících Chrustenicemi, Krušnou Horou, Zdicemi a končících lomem v Ejpovicích.
Předmětem těžby bylo ložisko oolitického krevele (tzv. Velké a Malé ložisko), v předchozích dobách i pelosideritu, které leží v nadloží obou krevelových ložisek. Zásoby krevele činily k datu posledního schváleného výpočtu zásob 1. 7. 1960 37 767 tis. t o kovnatosti 28,04 % Fe a zásoby pelosideritu 16 321 tis. t.
Vyráběly se zde tři základní druhy rudy:
– kusová ruda 25—120 mm, určená jako vsázka do vysokých pecí,
– drobná ruda 10—25 mm, určená pro zpracování v hrudkovnách v Králově Dvoře a v Mníšku a
– ruda o zrnitosti 4—10 mm, určená pro povrchovou úpravu odlitků a pro cementárny.
Kovnatost produkce se pohybovala od 30 do 33 % Fe.
Důl se významně zapsal do technické historie báňského podnikání řadou unikátních zařízení počínaje v minulém století Gerstnerovým těžním strojem s kuželovými bubny a první důlní železnicí v Rakousko-Uhersku až po Karlíkův pudný chapadlový kotouč pro pohon nekonečným lanem v I. úklonné jámě. Nezanedbatelný je i přínos v technologiích dobývání, ražení dlouhých děl či v systému postupné otvírky ložiska úklonnými jámami.
Dobývání rudy na Krušné Hoře dalo základ pro vznik nebo rozšíření železářského podnikání v širokém okolí. Železárny v Novém Jáchymově byly od svého dobudování v roce 1819 až do roku 1865 výškou své produkce na druhém místě mezi hutními podniky v Čechách. Jejich výrobky byly oceněny zlatými medailemi na průmyslových výstavách ve Vídni roku 1845 a Londýně roku 1851.
Historie dobývání rudy na Krušné Hoře se datuje od dob Keltů, kteří těžbu na výchozech ložiska zahájili, přes podnikání šlechtických rodů a později eráru, soukromých podnikatelů, dále akciových společnosti, končících Pražskou železářskou společností. Po znárodnění v roce 1946 byl důl začleněn do národního podniku Středočeské železorudné a uhelné doly Kladno, od roku 1950 do n.p. Železorudné doly Nučice, v roce 1958 do n. p. Železorudné doly a hrudkovny Ejpovice. Posledním provozovatelem byl n. p. Rudné a nerudné doly Ejpovice. Do roku 1889 bylo vytěženo (odhadem) 1 mil. t rudy a od roku 1909, od kdy jsou vedeny přesné záznamy o těžbě a výrobě, celkem 9,707 mil. t. Likvidace dolu byla zahájena zpracováním likvidačního projektu na základě usneseni vlády ČSSR č. 175 b/1965 Sb. ze dne 12. dubna 1965 a následných aktů.
Historie těžby se uzavřela dnem 29. srpna 1967. V ložisku zůstalo nevytěženo 33,8 mil t krevelové rudy kat. ABC1 a C2 a 16,3 mil t pelosideritové rudy.
