Nejstarším otvírkovým dílem na ložisku byla sledná štola po žíle, později označená názvem Oldřich. Tato štola byla počátkem 50. let prodloužena a z ní vyražen překop, označovaný jako Seifský překop. Slednou štolou je také štola U skoku, vyražená 7 m pod úrovní štoly Oldřich. Mezi žilami Oldřich a U skoku byla v úrovni štolového patra zaražena slepá Jáma H-l a k ní později vyražen tzv. Provozní překop. Vzhledem k nutnosti zvýšit účinnost větrání byla vyražena tzv. Větrací štola, ražená pod ostrým úhlem vůči ose Provozního překopu.
Při hloubení jámy H-l, jejíž ohlubeň byla v nadmořské výšce 732,8 m, byla postupně v intervalu zhruba 50 m zaražena jednotlivá patra, jejichž nadmořské výšky jsou:
| 1. p. | (- 50 m) | 683,1 m n.m. |
| 2. p. | (- 100 m) | 633,5 m n.m. |
| 3. p. | (- 150 m) | 583,3 m n.m. |
| 4. p. | (- 200 m) | 533,9 m n.m. |
| 5. p. | (- 250 m) | 484,1 m n.m. |
| 6. p. | (- 300 m) | 434,0 m n.m. |
| 7. p. | (- 350 m) | 384 ,2 m n.m. |
V úvodu geologicko-průzkumných prací byla snaha ověřovat jednotlivé žíly slednými chodbami. Pouze v případech, kdy byla žíla doprovázena směrnou poruchou, přecházela chodba ve směrnou a vývoj žíly byl ověřován překopy. Chodby byly vyztužovány klasickou dřevěnou výztuží. V roce 1956 přešla průzkumná organizace na žádost budoucí těžební organizace k ražbě směrných chodeb a ověřovacích překopů, ale tento způsob ověřování žil nebyl jednoznačné dodržován. Ražba sledných chodeb, případně směrných chodeb v těsné blízkosti žíly a směrné poruchy způsobovala značné potíže v období těžby. Dřevěné výztuže a značné tlaky způsobovaly borcení výztuže a postupné zavalování sledných chodeb. Podobná situace nastávala i u komínů, ražených jak v období průzkumu, tak v prvních fázích těžby, kdy specifické klimatické podmínky v dole zapříčiňovaly rychlou hnilobu dřeva. Vzhledem k častým závalům sledných chodeb bylo nutno razit tzv. ochozy (chodby, ražené v relativně pevnějším prostředí zpravidla v podloží žil). Teprve po roce 1970 bylo ložisko jednoznačné ověřováno systémem směrných chodeb a ověřovacích překopů. Vlastní sledné chodby pak byly raženy těsné před zahájením těžebních prací a tím se snížila nutnost provádět na sledných chodbách udržovací práce. Životnost důlních děl také zvýšilo používání ocelové výztuže typu TH. Pouze žíla Božena byla vzhledem k pevnému nadloží i podloží vždy ověřována přímo slednými chodbami.
Vertikální ověřování žil bylo prováděno z komínů, ražených mimo žílu a dobývkové komíny pak byly raženy těsné před zahájením těžebních prací v konkrétním bloku.
Na ložisku bylo za celou jeho historii vyraženo několik desítek km horizontálních děl a několik km komínů.
