Závod Teplice Rudných dolů n. p., Příbram zahrnoval ložiska, jež byla do konce roku 1987 těžena bývalými závody Fluorit Sobědruhy a Cínovec. Ložiska, která byla do r. 1993 těžena, a která byla těžena v minulosti, lze orientačně rozdělit na tři skupiny: ložiska Sn-W-Li rudnin (ložiska Cínovec a Cínovec-jih), ložiska fluoritu s podílem barytu a galenitu jako užitkových složek těžená ložiska Moldava v Krušných horách, Harrachov v Krkonoších, Jílové u Děčína a Běstvina v Železných horách, dříve těžená ložiska Vrchoslav u Teplic, Blahuňov u Chomutova, Hradiště u Kadaně, Křížany u Liberce a ložisko pyropů (českých granátů) Podsedice.
Těžené suroviny jsou zpracovávány na třech úpravnách: fluorit-baryt-galenitová surovina na úpravně v Sobědruhách, Sn-W-Li rudniny na úpravně na Cínovci a pyropy zčásti na těžebním úseku Podsedice a zčásti na úpravně na Cínovci.
Stručná historie těžených ložisek
Nejstarší doložené zmínky o těžbě na ložiskách závodu Teplice pocházejí z roku 1378, kdy je uváděna těžba na ložisku Cínovec. Zřejmě se jednalo převážně o rýžování z náplavů potoků v okolí Cínovce. Po roce 1440 dochází k rozmachu těžby a ložisko se stává vážným konkurentem nedaleké Krupky. Předmětem těžby byla žilná část ložiska, oblast plochých žil. Báňská otvírka a těžba byly přerušeny třicetiletou válkou. Po jejím skončení docházelo opět k vzestupu těžby, avšak těžba byla poznamenána řadou výkyvů. V období 2. světové války byl důl vzhledem k významu wolframu modernizován. Rudnina byla dopravována do Příbrami a zpracovávána na tamní úpravně. Mezi 1. a 2. světovou válkou opět těžba klesala a doly byly pouze udržovány v provozu. Během II. světové války došlo k prohloubení jámy. Byla vystavěna nová úpravna a zahájena těžba Li-slíd. 25. 10. 1945 se ložisko stalo součástí národního podniku Příbramské rudné doly a těžba Sn-W suroviny byla udržována na zhruba stejné výši. Počátkem 60. let došlo k obnovení zpracování cinvalditu. Postupně docházelo k dotěžování historické části ložiska, tj. oblasti žilného typu. Pozornost se obracela k chudším částem ložiska masivního typu, ke greisenům. Průzkumnou organizací byl prováděn povrchový vrtný a následně podzemní báňský průzkum, jehož výsledkem bylo ověření značných zásob Sn-W greisenového typu v oblasti Cínovec-jih. V roce 1979 byla uzavřena žilná část ložiska a veškerá těžba je dosud soustředěna na greisenovou mineralizaci.
Historii těžebních prací na fluoritových ložiskách lze zhruba rozdělit do tří období:
— do roku 1900
— od roku 1900 do roku 1950
— po roce 1950
Před rokem 1900 jsou informace o těžbě fluoritové suroviny velmi sporné. Nejstarší zmínky o spíše náhodném využívání fluoritu jsou známy ze středověku z oblasti Vejprty-Přísečnice-Kovářská-Venkov, kde byly fluoritové akumulace při těžbě Ag-Co rud využívány jako tavicí přísada pro potřeby železných hutí v Kovářské. V 17. a 18. stol. byl zjištěn fluorit při těžbě limonitických Fe-rud v okolí Křížan. V 18. stol. byl fluorit s barytem těžen v Přísečnici a dovážen do hutí v Hoře Sv. Kateřiny. V 1. polovině 19. stol. jsou uváděny kutací práce v okolí Moldavy, kdy byly zjištěny barytové žíly s fluoritem. Ve stejném období byly těženy v malém rozsahu výchozové partie žíly Oldřich na Harrachově. Literární prameny z poloviny 19. stol. však připouštějí těžební práce na Harrachově již okolo r. 1760.
Okolo roku 1898 byl fluorit povrchově těžen z křemenné žíly v Mutěnicích u Strakonic.
Z období let 1900-1950 se datují pokusy o novou těžbu žíly Oldřich na Harrachově. V Kožlí u Ledče n. Sáz. probíhala málo rozsáhlá těžba v letech 1943—1946, kdy firma Baťa vytěžila cca 200 t fluoritu. Mezi oběma světovými válkami byl těžen baryt na ložisku Hradiště u Kadaně a s negativním výsledkem skončily pokusy o těžbu barytu na Kovářské.
Největší rozmach průzkumu fluoritových ložisek nastává na přelomu 40. a 50. let, kdy byl prováděn průzkum v okolí Kovářské, Nového Zvolání, Hradiště u Kadaně, Vrchoslavi, Pernárce a Harrachova. V r. 1951 byla zahájena těžba fluoritu na ložisku Vrchoslav u Teplic. V r. 1955 byla zahájena těžba na ložisku Jílové u Děčína, v r. 1956 pak na ložisku Křížany u Liberce. V r. 1957 byla ukončena první etapa těžebních prací na ložisku Jílové u Děčína a zahájena těžba na ložiskách Moldava a Harrachov. V r. 1959 byla zahájena těžba malého ložiska Blahuňov u Chomutova, kde byla v r. 1960 ukončena definitivně těžba. V témže roce byla ukončena první etapa těžebních prací na ložisku Křížany u Liberce. V r. 1963 byla zahájena těžba na ložisku Hradiště u Kadaně, kde došlo k ukončení těžebních prací v r. 1976 po požáru hlavní jámy. V r. 1968 byla znovuzahájena těžba na ložisku Jílové, v r. 1970 pak na ložisku Křížany. Dosud posledním fluoritovým ložiskem, kde byla zahájena v r. 1976 těžba, je ložisko Běstvina v Železných horách. V 80. letech byla ukončena těžba na ložisku Křížany u Liberce.
Od počátku padesátých let probíhaly průzkumné práce i na řadě dalších ložisek fluoritu a barytu. Dosud nejdéle průzkumně ověřovaným ložiskem je ložisko Kovářská v Krušných horách, které je pokračováním ložiska Niederschlag na území Německa.
Získávání pyropu (českého granátu) je velmi starého data. První doložené zmínky o těžbě českých granátů v oblasti Českého středohoří pocházejí z roku 1547. Nálezy granátových šperků v oblasti nynější těžby lze však datovat již zhruba do 11. stol. Původní těžbu lze v zásadě charakterizovat jako sezónní. Jednalo se o jednoduchou těžbu s ručním vybíráním granátů. Ruční vybírání granátů pokračovalo až do konce 50. let 20. stol. a jeho rozsah byl závislý na momentálním zájmu o surovinu, na jednotlivých módních vlnách. Od r. 1960 začíná moderní historie těžby českých granátů. Těžební lokalitu u Podsedic získává pod svou správu závod Cínovec Rudných dolů Příbram a tím začíná průmyslová těžba této unikátní šperkové suroviny. Provedenými geologicko-průzkumnými pracemi, mechanizací těžby a úpravy bylo zajištěno plynulé zásobování šperkařského průmyslu vhodnou surovinou.
