Rudní revír v okolí Přísečnice, Měděnce a Vejprt se rozkládá v severozápadní části chomutovského okresu ve vrcholové části Krušných hor, které se zde zvedají do výšky téměř 1 000 m n. m. Vedle krevelových žil a magnetitu ve skarnech zde byly dobývány žíly se stříbronosným galenitem a později i žíly s polymetalickou rudní výplní, které se příliš nelišily od žil jáchymovských. Kdy začala výroba železa a ostatních kovů z rud dobývaných v této oblasti, není přesně známo. První písemné zprávy z dolování pocházejí až ze 14. století. V roce 1339 byly u Přísečnice založeny doly na stříbrnou rudu a záhy na to, roku 1342, zde byla vybudována i mincovna, ve které nechal Jan Lucemburský razit české groše nazývané „Bremsiger“. Je však zřejmé, že první nerost, který upoutal lidskou pozornost a byl dobýván, nebyla stříbrná, nýbrž železná ruda, Ve 14. a ještě v první polovině 15. století zde převládalo dobývání železné rudy a železářství. Dosvědčuje to zpráva přísečnického horního úřadu z roku 1583. Podle ní bylo v širokém okolí Přísečnice a Měděnce na 26 hamrů, které však byly při německém tažení v roce 1424 zčásti, nebo zcela zničeny a jen pozvolna byly obnovovány.
Ve druhé polovině 15. století začalo nabývat na významu dobývání polymetalických rud, především pro obsah stříbra. Poslední významný nález stříbronosných polymetalických žil v oblasti střední části Krušných hor, v okolí hutnické osady Vejprty, spadá až do poloviny 16. století. K rozvoji hornické činnosti dochází také na vrchu Mědník (tehdejší Kupferberg), kde jsou od roku 1446 otevírány doly na těžbu polymetalických žil s obsahem stříbra a mědi protínajících zdejší skarnové těleso. Tehdy pravděpodobně také vznikla na úpatí vrchu hornická osada, jejíž význam rychle vzrůstal a roku 1520 ji Hanuš z Vitzhumu, sídlící na hradě Šumburku, povýšil na město s privilegiem svobodného výkupu stříbra. Od roku 1540 dochází k zpracovávání sirníkových rud (pyritu a chalkopyritu) na kyselinu sírovou a modrou a zelenou skalici. Roku 1588 byl Měděnec povýšen Kašparem z Vitzhumu, synem zakladatele města, na horní město, roku 1616 se vykoupil z poddanských povinností a do třicetileté války se značně rozmohl. Třicetiletá válka a ještě více její následky přispěly v 17. století k dosti hlubokému úpadku dolování v celém revíru, neboť protestantští horníci byli pronásledováni a uprchli do Saska. Měděnec byl v roce 1640 vypálen a upadl na úroveň pouhé vsi. Doly přesto zůstaly v činnosti, rud se ovšem používalo již jen na výrobu skalice.
K oživení hornické činnosti v přísečnicko-měděneckém revíru dochází opět počátkem 18. století, kdy jsou znovu otevírány některé stříbronosné doly. Přes úsilí převážně soukromých těžařů nedosáhlo dobývání stříbrných rud svého původního významu. Do konce 18. století jsou doly opět postupně opouštěny. Nejdéle se udržely doly vejprtské, které byly zastaveny až roku 1854. V 19. století upadá i výroba skalice a těžba kyzových rud na jejich výrobu.
Zatímco stříbrné doly ve druhé polovině 18. století a zvlášť v 19. století většinou jen dožívaly, produkce železnorudných dolů stoupala. Kolem poloviny 19. století nastává však stagnace i železářské výroby z důvodu rostoucích cen dosud používaného dřevěného uhlí a nepříznivých dopravních podmínek železnorudných dolů.
