Žíly mezi Turkaňským a Staročeským pásmem
Tyto drobnější žíly, které se nacházely mezi Turkaňským a Staročeským pásmem, neměly ve středověku velký význam, dobývány byly pouze žíly Niflerská a Alžbětina.
První zmínka o Niflerské žíle je z roku 1442, která dokazuje, že se na pásmu pracovalo brzy po husitské revoluci a pravděpodobně i před revolucí. Na Niflerské dolování v druhé polovině 15. století ukazuje zpráva z roku 1486 a r. 1552. Je doloženo, že dolování na Niflerské žíle se v letech 1523 až 1525 účastnil i král.
Celkovou zprávu o Niflerském pásmu podali komisaři prohlížející revír r. 1588.
V době jejich návštěvy byl na celém Niflerském pásmu schopen provozu jen jeden důl.
Pásmo upadlo v zapomnění a dlouho se na něm nepracovalo. Teprve r. 1744 byl na Niflerském pásmu propůjčen cech čtrnácti pomocníků, ale práce byly r. 1748 zastaveny.
Následovalo několik neúspěšných pokusů o obnovení těžby, poslední z nich v letech 1875- 1886.
Na Alžbětině žíle se pracovalo jen zřídka, prameny se o ní nezmiňují. Pouze je uváděna těžba z let 1725 až 1739. Roku 1854 byla soukromým těžařstvem obnovena stará úklonná šachta. Roku 1859 došlo ke splynutí tohoto těžařstva s těžařstvem 14 pomocníků, jeho činnost skončila r. 1866.
V letech 1959 – 1963 byla n. p. Rudné doly Kutná Hora dobývána žíla 139 (blok 139). Od Niflerské žíly byl ve štole 14 pomocníků (překop P 101 jámy Turkaňk) vzdálen 150 m západním směrem. Blok byl rozdělen na 2 části, z nichž spodní (severnější), dobývaná do cca 20 m nad počvou I. patra, představovala přibližně 2/3 celkových zásob. Maximální výška celé dobývky byla cca 38 m nad počvou I. patra.
