Důl Český Krumlov vznikl spojením dvou dřívějších samostatných dolů. Byl tvořen úsekem Český Krumlov a úsekem Lazec.
Úsek Český Krumlov
Úsek Český Krumlov se zabýval těžbou ložiska Městský vrch, které je otevřeno z údolí Chvalšinského potoka úvodní krumlovskou štolou (1975) v délce 150 m. Její ústí je v nadmořské výšce +495,08 m. Na štolu navazují sledné překopy S2 a S8. Překop S8 je napojen na Hlavní překop, jdoucí pod lazecké ložisko, takže byl vytvořen uzavřený okruh.
Větrání a další přístupové cesty zajišťovaly svislé komíny K1, K2, K3 a K4. Komín K7 byl vyražen v izolovaném bloku, který byl situován mimo schválený dobývací prostor. Komíny K1 a K4 byly zrušeny vzhledem k tomu, že zásoby v jejich blízkosti byly dotěženy.
Pod úrovní štolového horizontu nebylo ložisko zpřístupněno.
Ložiskový prostor vykazuje složitou geologickou stavbu. Grafitové polohy vystupují nejčastěji při rozhraní karbonátových a pararulových poloh nebo souvrství. Ze zastižených čtyř pruhů (východní, střední, západní a severozápadní) probíhaly těžební práce pouze ve východním pruhu v průměrné hloubce 50 m pod povrchem. Získávanou surovinou byl z 1/3 malovločkový krystalický grafit a ze 2/3 grafit mikrokrystalický. Obsah Cgr se pohyboval od 5 do 40 % (průměrně v těžbě 17 až 20 %), obsah síry nepřesahoval 4 %.
Ložisko, které dosahuje až k povrchu a v minulosti bylo těženo lomovým způsobem, má průměrný úklon 35° k SZ. Směrem do hloubky pokračuje jeho vývoj pod úroveň krumlovské štoly, označené jako krumlovský horizont (+ 505 m n.m.) a zastiženo bylo ještě v nadmořské výšce + 195 m, tj. cca 300 m pod úrovní štoly. Pod štolovým horizontem však nebylo otevřeno.
Z těžebního hlediska byla pro ložisko Městský vrch v roce 1980 přizpůsobena dobývací metoda „směrné sestupné dobývání mezipatrovým závalem“, schválená Obvodním báňským úřadem v Plzni r. 1980. Metoda byla vyprojektována tehdejšími Rudnými doly n.p. Příbram, závod Netolice, ve spolupráci s Ústavem pro výzkum rud, Praha.
Úsek Lazec
Ložisko bylo otevřeno překopem vyraženým ze štoly v úrovni krumlovského horizontu (+ 505 m n.m.). Vzdálenost od ústí štoly (+ 485,08 m n.m.) ke komínům K 22 až K 24, které byly v centru hornické činnosti, činila cca 3100 m. Dalším hlavním otvírkovým důlním dílem byla štola Lazec II (L2), vyražena v roce 1972 s ústím situovaným v nadmořské výšce + 598 m. Dříve vyražená štola Jan (1955), situovaná ve stejné výškové úrovni, nebyla pravidelně využívána. Vzájemné propojení krumlovského horizontu s horizonty Lazec II a Jan bylo svislými komíny K 20 až K 26. Z nich měl komín K 24 charakter technického komína, vybaveného šplhacím výtahem BBU 500, ostatní byly sypné. Větrací komín, vyražený ze štoly Lazec II na povrch byl před uzavřením ložiska mimo provoz. Z hlediska větrání byl hlavním vtažným důlním dílem komín K6, umístěný v podloží lazeckého ložiska, obě štoly byly výdušné.
Grafitové polohy ložiska byly opět vázány na rozhraní mezi karbonátovými a pararulovými horninami. Na přímé hranici je vyvinuta hlavní grafitová poloha, která má největší směrnou délku a dosahuje mocnosti až 15 m. Další polohy jsou podstatně kratší, celková délka ložiska však dosahuje cca 1000 m.
