Důl Anna (Anenský důl) byl zaražen na Březových Horách v roce 1789 jako nejstarší po jámě Vojtěch v novodobé historii revíru. Stalo se tak z iniciativy hormistra Jana Antonína Alise. Pro svůj pracovní záměr si vybral lokalitu známou důlní činností už od středověku. V průběhu dějin si důl Anna vytvořil pozici střediska těžby stříbra a olova na Březových Horách. Již roku 1896 zde překročili těžaři 1000 metrovou hranici při hloubení jámy. Od roku 1914 do roku 1957 byla Anna nejhlubší jámou v revíru.
Na začátku 30. let 20. století patřila zároveň k nejhlubším v Evropě. V roce 1941 bylo na Anně dosaženo maximální hloubky 1464,3 m; poslední 39. patro mělo 1449,3 m. Až do poloviny 50. let 20. století se jednalo o nejhlubší šachtu v ČSR. Jáma byla vystrojena klasickým způsobem dřevěnými věnci, vzdálenými od sebe přibližně 2,5 až 3 m. Tato výdřeva má charakter výstroje i výztuže. Od 29. patra jámu vyztužuje střídavě cihlová vyzdívka, monolitický beton a dřevěné rozpony, uložené ve věncích. Ve stycích jámy a pater se nacházejí nově budované ocelové rozpony.
Nad jámou se tyčila hlavní šachetní budova postavená v 60. letech 19. století ve stylu průmyslové architektury 19. století na místě původního objektu z konce 18. století. Vedle několika dalších, méně významných staveb, se na nádvoří dolu Anna dochovala do současnosti rovněž někdejší cáchovna (později sklad MTZ) datovaná přibližně stejným časovým intervalem jako šachetní budova, a dále strojovna. Její výstavba, spolu s dnes již neexistující kotelnou, spadá do roku 1913. Během první poloviny roku 1914 se uskutečnila ve strojovně montáž tehdy nového parního stroje, do té doby největšího – určeného pro přímou dopravu z hloubky 1300 m. Byl zvolen dvouválcový ležatý kompaktní stroj vyrobený pražským závodem Breitfeld-Daněk, pozdější Českomoravské strojírny Kolben-Daněk. Jeho výkon byl stanoven na 750 KS (554,35 kW). Rubanina se z dobývacích prostorů přemísťovala k tříetážovým důlním klecím po dvou vozících s užitkovým obsahem 0,63 m a směřovala na povrch průměrnou rychlostí 12 m/s. Klece byly zavěšeny na kónických lanech z ocelolitinových drátů, splétaných křížově až do počtu 84 pramenů, o celkové nosnosti do 200 kg/cm2. Použitím tohoto parního stroje bylo možné zvýšit hmotnost zdvihaného břemene až na 2000 kg. Svým výkonem i dalšími parametry představuje mimořádně významné dílo české techniky, chráněné státem jako památka. Anenský těžní stroj, který je i z estetického hlediska unikátem, pracoval bez větší opravy nebo rekonstrukce až do doby likvidace březohorského rudního revíru v roce 1978. V posledních letech ovšem na pohon stlačeným vzduchem (od roku 1975). Ve 30. letech 20. století byl jediným parním strojem v Evropě, těžícím z hloubky 1350 m.
