Dne 4. října 1988 byla OBZS v Královském Poříčí u Sokolova povolána na Důl Stannum v Horním Slavkově, aby provedla kontrolu dna zapaženého vrtu do hloubky 212 metrů.
SITUACE
Pro potřeby spouštění materiálu a větrání byl v areálu závodu Stannum vyvrtán vrt o průměru 180 cm z povrchu do hloubky 238 m do stávající chodby.
Vrt byl po provrtání podle projektu zasypán drobným materiálem velmi rychle také z toho důvodu, že byly v několika horizontech navrtány stařiny a docházelo k vypadávání materiálu do vrtu. Nasypaný materiál byl odtěžován a postupně z povrchu byla spouštěna pažící kolona o průměru 160 cm, která se navařovala ze 4,5 m dlouhých segmentů.
Na dně kolony je podlaha, ve které je uprostřed otvor o průměru 50 cm a po obvodu jsou otvory o průměru 20 cm. Na dně je instalováno čidlo, které signalizuje styk dna kolony s nasypaným materiálem.
LIKVIDACE PORUCHY
K prvé poruše došlo 19. 9. 1988, kdy čidlo přestalo signalizovat stav hladiny nasypaného materiálu pod kolonou, která v té době byla v hloubce 38 metrů.
Záchranář lezec byl spuštěn na dno kolony pomocí vrátku vyprošťovací soupravy Kendler. Zde provedl napojení nového kabelu k čidlu a zjistil, že čidlo je mechanicky poškozeno.
Během dvou dní bylo zhotoveno nové čidlo a 21. 9. bylo provedeno odstranění poškozeného a přivaření nového čidla. Kolona byla v té době v hloubce 55 metrů.
Záchranář byl vždy spuštěn do vrtu v dýchacím přístroji. Při prvém spouštění byla na dně vrtu naměřena koncentrace 1 % CO2. V obou případech byl na dno vrtu spuštěn záchranářský telefon, který se hlavně osvědčil v případě, kdy záchranář přivařoval čidlo a kvůli zplodinám nebylo na něho vidět.
Potřebné nářadí bylo na dno spuštěno horolezeckým lanem. V době od 21. 9. do 4. 10. pokračovalo pažení vrtu až do hloubky 212 m, kdy se kolona zastavila, i když pokračovalo odtěžování zásypu pod dnem kolony.
KONTROLA V 212 m
Kolona stála a z důvodu poruchy čidla bylo nutno zkontrolovat stav hladiny zásypu pod kolonou a zjistit důvod zastavení pohybu kolony.
Vrátkem Kendler byl spuštěn do hloubky 212 m záchranář, který zjistil, že hladina nasypaného materiálu je 6 m pod dnem kolony, která byla přesně vycentrována na střed vrtu a otvory na dně kolony zjistil, že není ničím zapříčena. Při pohledu ze dna vrtu nahoru bylo vidět, že pažená kolona je asi od horizontu 40 do 120 m mírně vychýlena ve dvou rovinách od svislé osy vrtu. Pohyb kolony, i když měla hmotnost 60 tun, se zastavil z důvodu tření o stěny vrtu.
Při spouštění a vytahování provedl záchranář vizuální kontrolu stěn vrtu a zjistil, že asi od 90 m jsou stěny kolony mokré od vytékající vody ze stařin, ale stěny kolony jsou v pořádku.
PRÁCE S KENDLEREM
Pro spouštění záchranáře lezce byl použit vrátek vyprošťovací soupravy Kendler s ocelovým lankem o průměru 5,1 mm o délce 300 m. Kotvení vrátku bylo provedeno čtyřmi lany, která z jedné strany byla ukotvena do ocelových smyček a k vrátku byla přitažena pomocí ruční brzdy Kibloc.
Spouštění záchranáře v dýchacím přístroji, vybaveného záchranářským telefonem AZJ – 120 trvalo do hloubky 212 m 25 minut, vytažení trvalo 35 minut.
Viditelnost do hloubky 35 m, níže byl ve vrtu opar, který se nedal prosvítit.
I přes velkou hloubku byla možná srozumitelnost a dobře slyšitelná ústní domluva mezi záchranářem na dně vrtu a záchranářem na povrchu.
Při vytahování došlo k utržení střižného kolíku na páce, který se během 30 sekund vyměnil, a pokračovalo se v plynulém vytahování. Plně se osvědčilo, že u navíjecího bubnu s ocelovým lankem byli dva i záchranáři, kteří zajišťovali, aby lanko mezi brzdicím bubnem na vrátku a navíjecím bubnem bylo stále napnuto. Během celé doby tak nebylo nutno eliminovat smyčky na lanku a o to dříve mohl být záchranář vytažen z vrtu.
Úspěšnou akcí OBZS bylo umožněno závodu Stannum pokračovat v plynulém postupu na realizaci investice za tehdejších 4 mil korun.