Štola Josef reprezentuje hlavní otvírkové dílo ložiska Hornické skály. Štola byla v úvodních metrážích (cca 50 m) nejprve vyzmáhána, další ražba byla prováděna v rámci geologického průzkumu zlatohorského rudního revíru profilem 10,5 m2 v úrovni cca 770 m n. m. Od ústí do metráže cca 70 m je štola zajištěna TH výztuží, dále pak bez výztuže, event. s výztuží v tektonicky porušených partiích, délka štoly činí 597 m. V metráži asi 25 m západně od měřického bodu 313 je chodba přehrazena betonovou hrází 30 cm vysokou a 20 cm širokou za účelem gravitačního svedení důlních vod komína 2326 na 2. a dále pak na 3. patro.
Ložisko Hornické skály bylo patrně již těženo ve středověku, v osmdesátých letech 19. století byl těžen pyrit na štole Sarkander a Barbora (důlní míry Sarkander I – IV, Treue Minna I – II) a v této době byla patrně vyražena úvodní metráž štoly Josef – po cca 45 m k SV štola zahýbala k SZ a cca po 9 m končila. V roce 1953 byla štola vyzmáhána a bylo pokračováno ražbě. Ve 20. století bylo ložisko využíváno v období 1981 – 1990. Ložisko je otevřeno pěti horizonty, z nichž nejnižší je úroveň 3. patra Nové jámy (545 m), následuje úroveň 2. patra (623 m), úroveň 0. patra – štola Josef (770 m), štola Sarkander (810 m) a nejvýše je štola Barbora (cca 850 m).
Štola je asi 30 m od ústí uzavřena železobetonovou zdí na plný profil, zakotvenou do stěn štoly. Část štoly od ústí ke zdi měla být předána Státním lesům Krnov, pro uskladnění sazenic lesních dřevin. Likvidace resp. zabezpečení bylo provedeno v roce 1992.
Objem štoly po vyražení činil cca 6270 m3 (bez rozrážek a bez nadvýlomu).
