Koncepce národohospodářské politiky zaměřené na maximální využití domácích surovin vedla k urychlení geologicko-průzkumných prací na Zlatohorsku. Systematický geologický průzkum zahájený v roce 1951 byl zaměřen především na ověřování polymetalických rud. Pozitivní výsledky průzkumu daly podnět k rozhodnutí a zahájení výstavby závodu na těžbu a zpracování polymetalických rud. Protože však v tehdejší době nedošlo k uvažovanému vybudování hutnické kapacity na zpracování kolektivních koncentrátů, bylo nutno se orientovat na těžbu a zpracování monometalického ložiska Cu, které bylo geologickým průzkumem ověřeno. Monometalická ložiska Cu rud jsou úpravárensky jednoduchá a jejich koncentrát je navíc zpracovatelný v tuzemsku.
Samostatná výstavba závodu začala v roce 1960 hloubením těžní jámy a poté stavbou povrchových objektů úpravny a odkaliště. Závod byl uveden do provozu v roce 1967. V roce 1977 schválilo předsednictvo vlády komplexní dokument o rozvoji československého rudného hornictví. Postupně byl vyřešen i nejdůležitější úkol, tj. technologie zpracování kolektivních koncentrátů hydrometalurgickou cestou. Tím podstatně vzrostl národohospodářský význam ložisek polymetalických rud zlatohorského revíru, který je největší surovinovou základnou rud barevných a drahých kovů v ČSSR.
Podle komplexního programu využití ložisek polymetalických rud v ČSSR počítá se s těžbou polymetalické rudy v revírech Banská Štiavnica, Kutná Hora, Horní Benešov a Zlaté Hory s úpravou na kolektivní koncentrát o obsahu mědi, olova, zinku, stříbra a zlata. Kolektivní koncentráty se budou zpracovávat v hydrometalurgickém závodě Bruntál na fínální výrobky, případně poloprodukty určené k dalšímu hutnickému zpracování.
Pozn. Text v původním znění
