Zahájení ražby štoly Barborka proběhlo v rámci II. etapy průzkumných prací na horizontu 745 m.n.m. v letech 1983-1990. Průzkum měl ověřit hloubkové pokračování ložiska Konstantin. Štola byla dlouhá 842 m a bylo z ní vyraženo 262 m překopů a sledná chodba v délce 125 m. Ražba štoly měla provést vlastní podrobný průzkum morfologicky velmi nepravidelného ložiska grafitu. Hlavní důraz byl kladen na detailní ověření již známých ložiskových poloh, jejich uložení, mocnost a parametry kvalitativního složení.
Vlastní geologická dokumentace ražených důlních děl byla prováděna pomocí čelbových nákresů v intervalech 5 až 10 m. Ostatní ložiskové báňské práce byly dokumentovány v kombinaci čeleb a defilé. Složitější geologické situace byly řešeny pomocí defilé. Výsledkem geologické dokumentace se stala patrová geologická mapa zhotovená na měřickém podkladě.
Po úvodních cca 165 m průzkumné štoly byly vyraženy dva překopy P 210 a P 201. Překop P 210 v nadloží ověřil výraznou tektonickou linii vyplněnou nekvalitním grafitem s detailně tektonickým provrásněním se značným obsahem jílovitých podílů a tufitických popelovin. Překop P 201 ražený do podloží byl svou polohou a profily určen jako remíza důlních lokomotiv. Rozhodujícím důlním dílem celé jižní části ložiska byl překop P 202. Toto 117,7 m dlouhé báňské dílo ověřilo značný úsek grafitonosné polohy vázané na výraznou tektonickou linii SSV – JJZ. Mocnost i obsahy užitkových složek byly značně variabilní. Bilanční polohy byly zastiženy pouze v takzvaných „kapsách” (mocnějších čočkách), které tvořily jenom menší část z uvedené polohy.
Tato linie představovala nejmladší projevy tektogeneze a její pravidelný průběh lze sledovat takřka po celé délce průzkumných báňských děl. V tomto díle bylo prováděno, tak jako na všech ložiskových projevech grafitu, zásekové vzorkování.
V tomto díle zhruba na úrovni KÚ 1 byly vyvzorkovány jemnozrnné metatufitické horniny hojně pyritizované na orientační analýzy Au a Ag. Analytiku prováděla laboratoř ve Zlatých Horách. Obsahy Au se pohybovaly v rozmezí 0,04 – 0,05 g/t, Ag v rozmezí 1,5-3,0 g/t.
Severní část ložiska byla ověřena převážně levostrannými překopy kolmými na mocnost předpokládaného průběhu slojí na štolovém horizontu 740 m n.m. Na konci každého takového díla měla být vrtná komora o rozměrech 4 x 4 x 4 m pro důlní vrtnou soupravu Diamec. Komora v tomto provedení byla jen na konci překopu P 205, směřujícího do podloží, toto dílo bylo vyraženo v soudržných karbonátových horninách. V ostatních překopech (do nadloží) nebylo reálné podobné dílo uskutečnit z důvodů intenzivní oxidace petrografického materiálu.
Ve střední a severní části ložiska Konstantin byly vyraženy do nadloží překopy P 206, P 207 a P 208, které prošly zmíněnou výraznou tektonickou poruchou SSV-JJZ směru, vyplněnou silně znečištěným tektonickým grafitem. Tento grafit byl znečištěn jednak jílovito-hlinitými podíly, ale také popelovinami obsaženými přímo ve vlastní grafitové sloji, nebo průniky převážně nadložních petrografických horizontů zatlačených do plastické grafitové sloje. Toto znečištění přes zajímavé obsahy vybraného čistého grafitu, činí tuto poruchu podle zvláštních kondic nebilanční. Horniny v okolí této polohy byly intenzivně tektonicky postižené a rozložené v důsledku výskytu hluboké oxidační zóny. Pukliny těchto hornin byly pigmentovány hojné rozšířenými oxidy Fe vznikajícími rozkladem pyritu. Překopy P 205 a P 209 byly vyraženy do podložních partií ložiska. P 205 byl vyražen za účelem již zmíněného zřízení vrtné komory. P 209 byl ražen za účelem doověření anomálního výskytu grafitové čočky nafárané štolou Hlavní cca 540 m od ústí tohoto průzkumného díla. Tento výskyt svými parametry představoval ojedinělou akumulaci grafitu, více než 3 m mocnou o obsahu až okolo 50 % C.graf. Jednalo se o masivní grafitické břidlice až ruly, detailně provrásněné. Průběh směrem k povrchu a prostorové omezení nebylo plně doověřeno ani po skončení geologického průzkumu. S největší pravděpodobností se jedná o těleso ve tvaru čočky, které nelze spojovat s žádnou dosud známou polohou grafitu.
Vlastní účel těchto geologicko-průzkumných prací však splněn nebyl. Tento prostor se jevil po odvrtání povrchových vrtů jako ložiskově nejslibnější. Byl celkem reálný předpoklad na pokračování sloje tzv. „Zpátečky” až na štolový horizont. Tato sloj byla ověřena povrchovými vrty na úroveň báze povrchového dobývání lomem v pravých mocnostech cca 4 m ve vysoce bilančních obsazích C.graf. Avšak její průnik některým z průzkumných důlních děl nebyl nikde v tomto prostoru zaznamenán. Proto bylo nutné v další fázi řešit vyklínění sloje „Zpátečky” mezi horizonty 740 až 770 m n.m. důlním vrtným průzkumem, a to střihovými vrty v husté síti.
