Jesenicko, právem někdy nazývané „českým Uralem”, přitahovalo svým nerostným bohatstvím odedávna zájem člověka. Šlo především o ložiska mědi, olova, zinku, zlata a jiných kovů, vzniklá v prvohorním devonu a spodním karbonu před 325-280 milióny lety a uložená zejména kolem Zlatých Hor. Předpokládáme, že někdy od doby bronzové pronikal člověk podle horských řek ze slezských rovin do této oblasti a dobýval primitivním způsobem, především rýžováním říčního písku drahé kovy, zejména zlato. První kusé zprávy o kutacích pracích pocházejí ze 12. století a o dvě století později se vytvořila dvě hornická centra na Jesenicku: okolí Zlatých Hor a Jeseníku. Bouřlivý vývoj, náhlé stagnace a nové pokusy o oživení těžby na těchto lokalitách odpovídaly technickým, ekonomickým a společensko-politickým možnostem své doby. V éře feudalismu a kapitalismu to byla především vidina rychlého zbohatnutí, bezohledná honba za co největším ziskem, které bránily využití přírodního bohatství ve prospěch společnosti. Nové podmínky vznikly až v poválečném období se znárodněním. V tzv. „Zlatohorském rudním revíru” začali pracovat studenti a absolventi Univerzity J. E. Purkyně v Brně pod vedením profesora K. Zapletala. Výsledkem jejich usilovného bádání byla jednak revize starých historických prací, jednak prognózní ocenění celého revíru. Intenzívní geologický průzkum byl zahájen na ložisku tzv. Modré štoly v roce 1951. První výpočet zásob dr. Janečky pochází z roku 1955 a od téhož roku byl zahájen průzkum na ložisku Zlaté Hory – západ. Jedná se o ložiskové polohy většinou značných mocností strmě uložených, které tvoří vtroušené mineralizace v kvarcitech a břidlicích. V roce 1965 začala těžba rud na ložisku Zlaté Hory – jih, která probíhá dosud a spolu s ložiskem Hornické skály bude zajišťovat výrobu až do roku 1990. V této době bude zahájena výroba kolektivních koncentrátů z polymetalických rud ložisek Zlaté Hory -východ a Zlaté Hory – západ. Kolektivní koncentráty budou základní surovinou pro hydro-metalurgický závod v Bruntále, jehož výroba bude v témže roce zahájena. Na polymetalických rudách probíhá v současné době rozsáhlý průzkumný program a hloubení Jámy č. 3, pracuje se na pokusných dobývkách a začíná investiční výstavba. Velikostí zásob je Zlatohorsko největší základnou rud barevných kovů v ČSSR. Druhou nejvýznamnější lokalitou s perspektivou i po roce 2000 je Horní Benešov. Ložiska barevných kovů olova, zinku a stříbra se těžila pravděpodobné již ve 12. století a poté nesystematicky s velkými přestávkami. Povrchovým způsobem se začal těžit baryt až v roce 1954 provozem Kutnohorských rudných dolů. Se vznikem podniku a začleněním závodu Horní Benešov do jeho výrobní základny souvisí i rozvoj báňské činnosti na hornobenešovském revíru. Výpočet geologických zásob byl podkladem pro investiční výstavbu. Začala se hloubit Nová jáma a v roce 1961 výstavba nového závodu na povrchu, zkušební provoz byl zahájen v dubnu 1963. Rudné ložisko charakterizuje vtroušený typ mineralizace hlavně galenitu a sfaleritu v devonských břidlicích, vápencích a keratofyrech. Nyní je v závodě vyráběn selektivní koncentrát olova a zinku zatím pro export. Průzkumné práce jsou soustředěny na větší hloubky ložiska. Hloubená průzkumná jáma bude sloužit k ověřování ložiskových těles až po úroveň 19. patra. K dokreslení historie podniku ve vztahu k rudnému hornictví je třeba se zmínit o báňských závodech, které byly jeho součástí a byly buď zrušeny nebo delimitovány. Od Kutnohorských rudných dolů převzal náš podnik v roce 1958 ložisko olovnato-zinkových rud žilného typu v Nové Vsi u Rýmařova. Těžba zde byla ukončena další rok. Uvádí se, že od roku 1954 zde bylo vytěženo bezmála 25 000 tun bohatých rud s obsahem 5-9 % olova, 4-11 % zinku a 90-110 gramů stříbra na tunu. Známé zásoby tohoto bohatého středověkého ložiska byly v roce 1959 dotěženy a provoz byl zlikvidován.
Historie dolování v okolí Horního Města začíná někdy v 1. polovině 14. století. Těžil se hlavně stříbronosný galenit nehluboko pod povrchem. Na dnešním ložisku byl zahájen vyhledávací průzkum v roce 1954. Byly vyhloubeny dvě průzkumné jámy – Nová a Jaromír -a vyrušena štola Josef. Podobně jako u ložisek zlatohorského a hornobenešovského revíru jde o vtroušené polymetalické rudy. Mineralizace je vyvinuta ve straně uložených keratofyrových horninách a chloritických břidlicích devonského stáří. Ložisko bylo naší organizaci předáno v roce 1965 a do roku 1970 jsme vytěžili přes 200 000 tun rudy. V současné době probíhá v okolí intenzívní geologický průzkum. Podle vypracovaných studií by mělo dojít k znovuobnovení těžby po roce 1990. Závod na těžbu a úpravu měděné rudy v Horních Vernéřovicích v katastrálním území Jívka v Podkrkonoší byl začleněn do našeho podniku v roce jeho vzniku. Předtím to byl samostatný národní podnik Východočeské rudné doly. Při delimitaci byly dány našemu podniku do správy i další doly této oblasti: fluoridbarytové a galenitové ložisko v Harrachově, ložisko mědi Svatý Petr, výskyt niklových rud Rožany a později ložisko médi v Rybničí.
K zakládajícím závodům podniku patřil také závod Medlov. Není bez zajímavosti, že spolu s Hraničnou u Javorníku to byly jediné lokality, kde se těžila železná ruda naším podnikem. Železorudné ložisko v Medlové u Uničova je jedním z mnoha výskytů těchto rud v Hornomoravském úvalu. Ložisková tělesa značných mocností jsou uložena strmé v tufových devonských horninách a vznikla z podmořských exhalací. Těžba zde probíhala s přestávkami od roku 1800 až do roku 1965, kdy byl závod zrušen. Převážná část pracovníků našla uplatnění v závodě Horní Město. Průměrný obsah železa v rudách lokality Medlov se pohyboval od 35 do 45 %. Vytěžilo se asi 1 milión tun rudy, nejvíce v roce 1962, a to 94 100 tun. Podobný vývoj potkal i ložisko magnetitových rud v Hraničné nacházející se ve starých proterozoických formacích Rychlebských hor. Výskyt železných rud zde byl znám od 2. poloviny 19. století. Novodobý geologický průzkum v letech 1953-1957 byl podkladem pro realizaci investiční výstavby od roku 1959 do roku 1965. Vlastní výroba však byla zahájena na provizorní úpravně již v roce 1960. Zdejší ruda byla upravována magnetickou separací a produkt sloužil jako zatěžkávadlo pro uhelná prádla. Bylo vytěženo 146 tisíc tun rudy s obsahem 21,77 % magnetických podílů. Ložisko bylo dotěženo a v roce 1969 byl závod zlikvidován. Báňská činnost našeho podniku není zaměřena jen na těžbu rud. Významný podíl na jeho produkci tvoří těžba nerudných surovin a jejich zpracování. Jedná se o závody Staré Město, Vitošov a Vápennou.
Ložiska mikrokrystalických grafitů u Starého Města pod Sněžníkem jsou z hlediska velikosti a užití nejvýznamnější v ČSSR. Jde o řadu výskytů v tzv. „Velkovrbenské klenbě” a poblíž Branné a Šléglova. Naleziště grafitů v této oblasti jsou natolik charakteristická, že celé území je geology označováno jako „Severomoravská grafitová oblast”. Grafity v okolí Starého Města byly těženy již kolem roku 1800 a od té doby nepřetržitě dodnes. Úložní poměry všech zdejších výskytů jsou analogické. Jedná se o slojový vývoj, mocnost dosahuje i přes 10 metrů, v průměru pak kolem jednoho metru a s obsahem uhlíku přes 30 %. Od roku 1958 bylo ve „Velkovrbenské klenbě” těženo ložisko Malé Vrbno – sloj Alois a Heřman, Kronfelzov a Velké Vrbno – Milíře. Dnes je těženo ložisko Velké Vrbno – Konstantin. Jeho značné mocnosti a příznivá konfigurace terénu umožnila povrchové dobývání s roční produkcí 20 tisíc tun. Souběžně se na této lokalitě razí nová štola Barborka pro hlubinné dobývání. Pokračuje i rozsáhlý geologický průzkum za účelem rozšíření surovinové základny. Samostatnou historii tvoří těžba grafitového ložiska Baderberg, otevřeného štolami Caroli a Hubert poblíž Branné. Těžba byla zastavena v roce 1962.
V současné době kryje výroba slévárenských grafitů ze Starého Města veškerou potřebu ČSSR.
Druhý báňský závod na těžbu a úpravu grafitu byl ve Velkém Tresném. Zdejší ložisko má bohatou historii datovanou rokem 1954. Bylo otevřeno dvěma šachtami. „Velká jáma” byla vyhloubena v roce 1957 po úroveň 4. patra. Sluje grafitu jsou soustředěny do dvou „tahů” – ložisko „Mládkovo”, uložené v krystalických vápencích a ložisko „Hlavní” v grafitických břidlicích. Úprava grafitu byla podstatně zlepšena nahrazením technologie plavení za flotaci. Nejvyšší roční těžba dosáhla 27 tisíc tun s výrobou 12 tisíc tun rafinády. Průměrný obsah grafitových látek byl kolem 27 %, tedy podstatně nižší, než kvalita ložisek ve Starém Městě. To byl i jeden z důvodů, proč byla výroba roku 1967 zastavena a převedena do Starého Města. Negativně v této době působily i odbytové potíže v tuzemsku, rovněž vývoz do zahraničí byl zastaven jako neefektivní. Po zastavení těžby byla zavedena náhradní strojírenská výroba a od července 1982 byl závod předán koncernovému podniku Sigma Brno. V roce 1960 převzal náš podnik do správy od Cementáren a vápenek Hranice ložisko vápenců ve Vitošově. V historických dokladech je o tomto vápencovém lomu zmínka ze začátků 15. století. Za začátek průmyslové výroby se považuje rok 1872, kdy byla postavena první šachtová pec, v roce 1909 zde stála první kruhová. Zdejší vápenec je velmi kvalitní, jemně krystalický a poměrně čistý. Velikost zásob ložiska umožnila rozsáhlou investiční výstavbu. Závod patří dnes k technologicky nejmodernějším, je srovnatelný s nejlepšími závody svého druhu v zahraničí. Závod ušlechtilé kamenické výroby a stavebních hmot Vápenná byl vybudován jako náhrada za likvidovaný důl v Hraničně, odkud také přešla velká část pracovníků. V současné době využívá ložisko mramorů lomu Pomezí v katastru Lipové Lázní a travertinová ložiska v Tučíně a Kokorách u Přerova. Závod však disponuje širší základnou nerudných surovin. Dříve bylo využíváno ložisko vápnitých dolomitů v Bílé Vodě u Javorníku, žuly pro export ze Žulové a hadec u Petrovic. Závod obhospodařuje i další ložiska, např. mramory ze Supíkovic a Krtin, ložisko žuly Vápenná pod Zelenou horou.
Pracovníci závodu Vápenná se stali nositeli pokrokových revolučních tradic kameníků, kteří v roce 1931 položili životy u viaduktu v Lipové při pochodu do tehdejšího Frývalova za základní právo člověka – právo na práci.
Národní podnik Rudné doly se sídlem v Jeseníku byl zřízen 1. dubna 1958. Opatřením ministra hornictví byl název Rudné doly, národní podnik, Jeseník k 1. září 1968 pozměněn na RD JESENÍK, národní podnik, Jeseník.
Výrobní základnu podniku při jeho vzniku tvořily báňské závody Zlaté Hory, Horní Benešov, Staré Město pod Sněžníkem, Medlov, Velké Tresné a Jívka – Horní Vernéřovice. Těchto šest závodů nevytvářelo uspokojivé podmínky pro dlouhodobý a dynamický rozvoj podniku. Rozvoj musel podnik proto uskutečňovat cestou budování nových- rentabilních báňských závodů při současné likvidaci neefektivních a budovat nové závody, zaměřené i na jinou výrobu uspokojující potřeby národního hospodářství. V jeho struktuře došlo k mnohým změnám vyvolaných změnou výrobních programů pro zefektivnění výroby. Jednalo se o převedení do jiných organizací, nebo zrušení závodů Hraničná, Horní Město, Medlov, Jívka, Velké Třesné a stavebně montážních závodů v Praze a Hradci Králové. V současné době tvoří výrobní základnu 10 závodů, Střední odborné učiliště a podnikové ředitelství. Všechny organizační jednotky jsou v okresech Šumperk a Bruntál v Severomoravském kraji.
Nadřízeným orgánem národního podniku RD JESENÍK je generální ředitelství VHJ Rudné bane a magnezitové závody Bratislava.
