Na lokalitě Řídeč nebyl stanoven dobývací prostor ani chráněné ložiskové území. Je to však ložisko, které bylo exploatováno již ve středověku. Největší rozkvět byl zaznamenán v období 30-ti leté války, potom nastal úpadek. Oživení nastalo opět až ve 2. pol. 19 st., na přelomu století je opět úpadek a mohutné oživení nastává až za 2. svět. války. V roce 1947 jsou veškeré práce zastaveny a doly (jáma Jiří a Robert hluboké 76 m) zatopeny. Mezi nimi byla větrací jáma Hugo. V roce 1952 začaly zmáhací práce na ložisku Robert a veškeré průzkumné práce převzal na lokalitě Řídeč Českomoravský rudný průzkum n.p. Kutná Hora, závod 02 Rýmařov. Ložisko Robert bylo vyřešeno na 1. patře (mocnost dosahovala 0,5 – 1,5 m) a společně s ložiskem Jiří – Hugo prozkoumáno vrty z povrchu. Ložisko Jiří – Hugo bylo vytěženo do úrovně III. patra (do r. 1947) a rozfáráno po IV. patro – dále vykliňuje. Ložisko Robert bylo částečně vytěženo po 1. patro a rozfáráno na II. patro. V době od r. 1952 do r. 1954 bylo vyzmáháno 550 m chodeb a šachet, vyraženo 650 m chodeb, překopů a komínů.
Průzkum byl ukončen v r. 1954 závěrečnou zprávou a výpočtem zásob. Ložisko Jiří – Hugo: 41,84 kt zásob o kovnatosti 33 % Fe označené dočasně za nebilanční. Ložisko Robert: 9,24 kt zásob, z toho 4,71 kt bilančních (30% Fe) a 4,53 kt nebilančních (26 % Fe).
– jáma Jiří již zůstala zatopená a sloužila již tehdy jako zásobárna vody pro obecní vodovod (Krákořice) – proto byly zásoby dočasně nebilanční. Koncem šedesátých let převzata vodárnami Šternberk a byla jimi obhospodařována.
– jáma Hugo, původně větrací (vzdálená od jámy Jiří cca 650 m) byla zasypána.
– těžební metody: na dole Jiří – Hugo byla ruda těžena na základku a na zával, na ložisku Robert „rabování“. Jáma Robert je od jámy Hugo vzdálena cca 340 m.
