Skarnové ložisko magnetitu u Budče (okr. Žďár nad Sázavou) bylo v minulosti těženo povrchovým i hornickým způsobem v první polovině 14. století a později v průběhu 19. století. Od roku 1950 probíhal na lokalitě intenzivní geofyzikální a vrtný průzkum. Hornické práce byly zahájeny v srpnu 1957 hloubením šachtice Š-1, které bylo v hloubce 11 m z důvodu závalu zastaveno. V září 1957 bylo zahájeno hloubení šachtice Š-2, ze které bylo rozfáráno patro v hloubce 35 m. Průzkumné chodby z Š-2 dosáhly celkové délky 312,5 m. V etapě podrobného průzkumu (1958 – 1961) byla vyražena Těžní jáma – hloubka 97 m. Z jámy bylo vyraženo celkem 533,5 m chodeb a bylo navrtáno 1 382 m podzemních vrtů. Podrobný průzkum byl ukončen výpočtem zásob. Práce zajišťoval Geologický průzkum, n. p. Brno, závod Jihlava. V roce 1962 převzal ložisko Budeč k využití, tj. k těžbě a úpravě Fe rud pro magnetitová zatěžkávadla uhelných prádel, n. p. Rudné doly Jeseník. K vlastní těžbě ložiska však nedošlo.
Výpočet zásob z roku 1961 udává celkové bilanční zásoby ve výši 685 808 t s obsahem Fe 40,38 % a nebilanční zásoby ve výši 89 915 t s obsahem Fe 29,35 %. Tyto zásoby byly vyjmuty z evidence rozhodnutím MPO ČR. Dobývací prostor nebyl pro ložisko Budeč stanoven.
Podle plánu likvidace schváleného OBÚ Brno v r. 1968 proběhla likvidace HDD v roce 1969. Šachtice Š-1 a Š-2 byly zlikvidovány zásypem a ohlubeň Těžní jámy byla zajištěna železobetonovou deskou, na kterou byla navršena zemina. Vlastní jáma je zatopena. Výše uvedený plán likvidace řešil rovněž likvidaci povrchu ložiska Budeč. Povrchové objekty byly odstraněny, odval byl rozvezen na úpravu cest a uvolněný prostor byl rekultivován – kultury, orná půda, pastvina, les.
