Ložisko železných rud v Medlově u Uničova bylo známo již v minulých stoletích jako součást výskytů železných rud v Hornomoravském úvalu. Pracovalo se zde již před třicetiletou válkou, v 15. století byla v blízkosti Medlova v provozu huť na zpracování místní těžené rudy. V roce 1823 zahájily hlubinné dobývání Vítkovické železárny (Rotschildové) a dolovaly zde až do roku 1877. Odhaduje se, že před rokem 1823 bylo vytěženo celkem 70 kt rudy, v období 1823 – 1877 činí odhad těžby 60 kt. Na počátku 20. století pro technické problémy a nízký obsah železa byl provoz úplně zastaven.
K obnovení těžby dochází v období první a zejména 2. světové války německými společnostmi pro válečné potřeby. Koncem roku 1939 se začalo s hloubením jámy Kretschmer (později Barbora) a jámy Větrní v Medlově, jam Jiří a Hugo v blízkosti Krákořic a jámy Adolf v Hlásnici, v roce 1943 byla hloubena jáma Robert. Těžba na jámě Kretschmer (Barbora) byla zahájena v srpnu 1941, na jámě Adolf v říjnu 1941, na jámě Jiří v květnu 1942 a na jámě Robert v červenci 1944 (jámy Větrní a Hugo byly k větrání dolů). Dne 6. 5. 1945 uprchla německá armáda (na dolech pracovalo asi 700 zaměstnanců, z toho 500 válečných zajatců) a v červnu došlo k zatopení dolů. Koncem října 1945 se Železnorudným dolům Šumperk (byly pod správou n. p. Ostravsko-karvinské doly) podařilo obnovit těžbu na dole Jiří (Krákořice) a na jámě Barbora (Medlov), těžba na jámě Adolf a Robert pro nedostatek připravených zásob nebyla zahájena. Vítkovické železárny počínaje rokem 1948 odmítly pro nízký obsah Fe rudu odebírat, proto byla těžba na všech lokalitách ukončena.
V období let 1940 – 1947 bylo vytěženo celkem 331 kt, z toho jámou Barbora (Medlov) celkem 227 kt, jámou Jiří (Krákoříce) celkem 74 kt a jámou Adolf (Hlásnice) celkem 30 kt.
V letech 1948 – 1957 probíhal na lokalitě Medlov střídavě geologický průzkum a těžba. V těchto letech bylo vytěženo 73,943 kt rudy.
V roce 1955 byla jáma Barbora prohloubena na hloubku cca 160 m a od 1. 7. 1957 zahájeno pravidelné dobývání. Sloučením Moravských a tuhových dolů Šumperk s Rudnými doly Jeseník byl dnem 20. 3. 1958 závod Medlov převeden na Rudné doly, n. p. Jeseník.
Za období let 1957 – 1965 bylo na ložisku Medlov vytěženo celkem 558,709 kt železné rudy. Odběratelé ŽDH Ejpovice a Železárny Třinec vyžadovali kvalitu dodávek min. 40 (41) % Fe a max. 30 (34) % Si02.
V souladu s vládním usnesením č. 175/65 bylo rozhodnuto ukončit těžbu na závodě Medlov k 31. 12. 1965 a počínaje lednem 1966 zahájit likvidaci důlních i povrchových objektů. Na obou jamách byly vybudovány železobetonové uzavírací objekty, propadliny nad ložiskem byly zasypány materiálem z hlušinové haldy, těžní věže, drtírna a lanová dráha byly zdemontovány, důl zatopen. Likvidační práce byly ukončeny k 1. 7.1966.
Na ložisku byla 3 hlavní důlní díla ústící na povrch, tj. jáma Barbora, jáma Větrní a větrací komín K 213.
Ložiska Barbora i Hykar byla dobývána metodami na skládku a otevřenou komorou. Vytěžené prostory zůstávaly volné a v současné době jsou zatopeny vodou. Hladina spodní vody je cca 30 – 35 m pod úrovní terénu. Vydobyté dobývky se nacházejí‘ v hloubce 80 – 140 m. Nadloží je většinou tvořeno pevnými tufy a tufity diabasové série. Mocnost volných prostor dosahuje až 30 m a délka až 100 m. Podle výsledků měřických kontrol se vlivy dobývání na povrch neprojevily. Tyto podzemní prostory představují kubaturu převyšující 100 tis. m3.
Parametry hlavních důlních děl:
– jáma Barbora: ohlubeň 313 m.n.m., hloubka 166 m, kruhový profil o průměru = 3 m, tvárnicová výztuž,
– jáma Větrní: ohlubeň 297 m.n.m., hloubka 109 m, profil obdélníkový /soudkový/ – 7,5 m2, výztuž beton.
Obě jámy byly na úrovni terénu zakryty betonovými deskami se zabudovaným poklopem pro vstup. Dodatečně byly přisypány hlušinou k zabránění vstupu. Jámy jsou od sebe vzdáleny cca 400 m.
