Velkým přelomem v rozvoji závodu byl přechod z hlubinné na povrchovou těžbu otvírkou ložiska Konstantin (DP Velké Vrbno I). V minulosti byly na ložisku Konstantin známy dvě hlavní historické důlní míry /Konstantin a Libor/ a jedna okrajová /Josefa/. Po první jmenované dostalo ložisko i své jméno. Morfologie terénu dobývacího prostoru a blízkého okolí ložiska je výrazně členitá. Nadmořská výška se pohybuje od 700m n.m. do 900 m n.m. Severní omezení ložiska je dáno dislokačním údolím Velkého Vrbna, jižní část ložiska je situována na svahu, upadajícím do údolí Malého Vrbna.
Ložisko grafitu KONSTANTIN se nachází v severozáp. části Velkovrbenské klenby. Generelní směr souvrství je severojižní, úklon velmi proměnlivý k západu. Směrná délka ložiska ověřená technickými pracemi je cca 800m, mocnost ložiskových poloh je velice variabilní. Extrénmě dosahuje přes 10 m, většinou se však pohybuje mezi 2m až 3 m.
Grafitové sloje jsou převážně konformně uložené s okolními horninami. V jižní části ložiska jsou sloje menších mocností, ale s pravidelným vývojem do hloubky. Směrem na sever mají grafitové sloje složitou stavbu a dle interpretace S. Harazima /1976/ vyplňují část vrásové struktury – synklinály s dynamicky deformovanými rameny v příčném i podélném směru. Osní rovina synklinály upadá pod úklonem 30° – 50° k západu. Generelně se osa synklinály noří k severu.
Grafitová tělesa jsou obklopena pestrým komplexem hornin, který vykazuje značnou petrografickou pestrost. Bezprostředně nadložními horninami jsou téměř výhradně jemně až středně zrnité dolomity, dolomitické vápence až vápence. V podloží grafitových slojí jsou krystalické vápence, grafitické břidlice, pararuly, amfibolity a lokálně kyselé metamorfované vulkanity.
Grafitovou surovinou jsou jednak petrograficky silně grafitické břidlice nebo silně grafitické ruly. Oba typy jsou velice často tektonicky postižené, rozklouzané. Nacházíme zde potom grafitové mylonity a četné slojky tektonického původu.
Obsahy grafitického uhlíku jsou velmi variabilní, od nebilančních grafitických břidlic s obsahy v rozmezí 10% – 15% C. graf. až po vysoce kvalitní sloje nabohacených grafitických břidlic, především v oxidační zóně dosahujících obsahů C. graf. až 40% – 50%, vyjímečně až 70%. Charakteristické je prudké střídání obou extrémů komplikované ještě přítomností rozkouzaných poloh tektonického grafitu, což je vlastně heterogenní směs všech typů a okolních hornin s velice proměnlivými obsahy grafitického uhlíku.
Grafit z lokality KONSTANTIN lze zařadit k přechodnému typu mezi středně krystalický a kryptokrystalický. Bylo prokázáno, že i nejjemnější částice jeví krystalický charakter /Kmošťák a kol. 1973/.
Původní představa interpretovaná dr. Harazimem v závěrečné zprávě z vyhledávacího průzkumu v roce 1976 na příčných řezech 1 – 1 až 30 – 30° vycházela z předpokladu, že dvě hlavní sloje tvořící ložisko grafitu Konstantin vytváří spolu v hlubších horizontech synklinální uzávěr, v jehož vrcholové partii dochází k naduření mocnosti ložiska. Dále mělo podle těchto představ ložisko pozvolna vykliňovat v severojižním směru v brachysynklinálním uzávěru.
