Největší těžená ložiska důlním způsobem v tomto období byla v DP Staré Město, byla to ložiska Alois, Heřman, Heřman – sever v Malém Vrbně. Ložisko grafitu zde tvoří sedlovou sloj a je součástí Velkovrbenské grafitové série. Tvoří její J až JZ brachyantiklinální uzávěr. Ve zkoumaném a dosud ověřeném území tvoří tři odlišné partie:
1) Ložisko Heřman- tvořící S větev. Toto ložisko v minulosti těžené štolou Heřman má odlišné uložení. Mocnost dosahuje až 3,5m ,při úklonu až 40 o. Kvalita grafitu je poněkud nižší, než v ostatních částech sedlové sloje.
2) Střední část – nebilanční vývoj ložiska v ohybu brachyantiklinály.
3) Ložisko Alois – tvoří JV větev vrásy. V minulosti bylo toto ložisko otevřené štolou Alois a František a bylo střediskem těžby v okolí Malého Vrbna. Dle starých záznamů bylo vytěženo více než 200kt grafitu. Nad horizontem byla sloj zcela vytěžena a ve dvou místech bylo úpadním způsobem otevřeno i ložisko Alois. V roce 1960 byl dokončen báňský geologický průzkum ložiska Alois, podfáráním starých prací horizontem 55 m.
Z poznatků, získaných GP vyplývá závažná skutečnost. Ložisko grafitu Alois nepokračuje pravidelně v bilančním vývoji do hloubky na úroveň 2. patra Nové jámy, ale tvoří mohutnou čočku nepravidelných tvarů, jejíž jádro spočívá nad úrovní štoly Alois. Do prostoru II.p. zasahuje pouze nepravidelnými lalokovitými uzávěry, končícími těsně nad úrovní II.p. Převážnou částí překopů byl zastižen pouze reprezentant grafitových slojí v ne-bilančním vývoji(mocnosti). Mocnost se zde pohybuje kolem 0,8 m, úklon 25 o. Grafit na ložisku Alois má převážně těstovitý, až jílovitý charakter, méně lupenitou, až břidličnatou stavbu, zpevněnou kompaktními vložkami karbonátových a silikátových hornin.
Staré dobývací metody však neskýtaly možnost zvyšování porubového výkonu, proto byla použita metoda nová tzv. směrné stěnování krátkou stěnou s použitím žebrového pásu. Tato metoda spočívala v přípravě těžebních bloků o rozměrech 60x50m takto: z překopu byla vyražena dovrchní v profilu D4 s dřevěnou výztuží, v rozteči 0,8 m. Dovrchní bude sloužit k zahájení ražení dělících chodeb. Současně bude tato dovrchní sloužit k odtěžení grafitu a hlušiny z přípravných prací. Při ražbě této Źdovrchní byla rubanina odtěžována škrabákovým zařízením. Směrně byly bloky omezeny chodbami v profilu CH4 s dřevěnou výztuží, v hustotě podle místních tlakových poměrů. Tyto směrné chodby sloužily jako větrné cesty pro průchozí větrný proud, dále jako dopravní chodby a konečně jako přístupové a útěkové cesty. Při ražbě těchto děl bylo zabudováno separátní větrání kombinované. Větračky a větrníky byly zabudovány o průměru 300 mm. Tato dobývací metoda umožnila koncetraci těžby, systematické dobývání jednotlivých částí ložiska, ovládání tlakových poměrů a podstatné zvýšení porubových i důlních výkonů, vzhledem k lepšímu uspořádání důlní dopravy. V roce 1968, t.j. po podání plánu likvidace dolu Malé Vrbno, byl řešen přechodný nedostatek připravených zásob pro těžbu otevřením bloku 102 a 104 C2N na ložisku Heřman.Těžba na úseku Heřman byla dokončena v březnu 1972. celkem zde bylo vytěženo 20 kt nebilančních zásob. 150 m úvodní štoly Heřman bylo později využíváno jako přístupová cesta k podzemnímu skladu trhavin.
Likvidační práce na ložisku Alois byly zahájeny 1.10.1967 a byly ukončeny do 31.12.1967. Vyjímku z likvidace byla těžní jáma, která byla technickou destrukcí zlikvidována v roce 1987. Hlavní příčinou uzavření tohoto dolu byla skutečnost, že v posledních pěti letech docházelo na zmíněném dole k postupnému snižování těžby a tím i výroby na základě neúměrně se zvyšujících těžebních nákladů. Tyto náklady v té době ve výši 195 Kčs na 1 tunu těžby přímo ovlivňovaly celkové výrobní náklady 1 t rafinády a v roce 1967 závod obdržel dotaci ve výši 83 tis. Kčs. Přímá souvislost s těmito vysokými náklady je v čerpání důlních vod, které prakticky po celý rok musely rok musely být odváděny a pouze tento náklad činil 250-300 tis. Kčs ročně.
