Centrem tohoto historického hornického území je Staré Město pod Sněžníkem. Město leží na rozhraní masivu Kralického Sněžníku (1422 m n.m.) a Hrubého Jeseníku, asi 6 km od státní hranice s Polskem, nad soutokem říčky Krupé a Telčavy. Je to typická pohraniční obec. Město samo je spojeno železnicí s dopravním uzlem Hanušovice. Celková rozloha oblasti s přilehlými vesnicemi Malé Vrbno, Velké Vrbno, Štěpánov a zbytek osady Hajmrlov činí 3 254 ha a leží v průměrné nadmořské výšce 500 – 550 m n.m.
Jeho založení spadá do období kolonizace severní Moravy v druhé polovině 13. století a počátkem století 14. Šlo zde šlo zřejmě o kolonizaci hornickou, jejímž nositelem v této oblasti byl cisterciánský klášter v Kladsku. Za pravděpodobný vznik Starého Města pod Sněžníkem (tehdy Goldek – zlatý roh, nebo lat. antiqua Goldek – zlatý kout) se uvádí rok 1295. Přímá první zpráva je z roku 1325. Listinou z tohoto roku rytíř Jan Wastehube daroval Staré Město s okolními vesnicemi zmíněnému klášteru. Staré Město zde bylo nazýváno oppidem, čili městečkem, čímž se rozlišovalo od mladšího Goldeku, pozdějšího Kolštejna (dnes Branná). Název Staré Město (Altstadt) se začal užívat teprve v 15. století. Od roku 1874 Mahr. Altstadt, až v roce 1918 dostává nynější jméno.
Zpráva staroměstského kronikáře Frieberka z druhé poloviny 18. století uvádí, že markrabě moravský Václav a pozdější král český a císař římský Karel IV. navštívil v roce 1306 Staroměstsko a povýšil městečko na svobodné horní město a do znaku mu dal medvěda a horníka. Dle nedoložené pověsti byl Karel IV. při lovu v okolních lesích zachráněn před útokem medvěda horníkem, proto snad ona symbolika ve znaku. Pravdou však bude skutečnost, že právě hornictví a těžba drahých kovů byla prvotním impulsem k osídlení a rozkvětu celé oblasti.
Staré Město bylo také původním sídlem pozdějšího Kolštejnského panství, v jehož zástavním držení se setkáváme s předními šlechtickými rody. S pány z Lipé, z Valdštejna (14. století), s pány ze Zvole (od roku 1448), od roku 1582 se stává majitelem panství Hynek Bruntálský z Vrbna, po pánech z Vrbna panství získali na krátkou dobu rytíři Petřvaldští z Petřvaldu. Pro účast na stavovském povstání byl jim však majetek zkonfiskován a prodán knížeti Karlu z Lichtenštejna. Lichtenštejnové zůstali pány města až do roku 1848.
V celém okolí se intenzivně dolovalo, těžily se zejména drahé kovy. Stopy po tomto dolování nejsou již dnes patrné. V době husitské byly doly vypleněny a většina z nich již nebyla nikdy obnovena. V polovině 16. století, kdy již sláva zlatých a stříbrných dolů náležela minulosti, snaží se Václav ze Zvole přeměnit Staroměstsko v obchodní a řemeslnické středisko. Zbytky hornické činnosti zničila třicetiletá válka a Švédové v roce 1645 vyplenili a vypálili celou polovinu města. Po celé 17. a pak i v 18. století zůstalo Staroměstsko typickou zemědělsko-řemeslnou oblastí, v níž převládalo plátenictví.
V průběhu 19. století zde vznikla malá textilní manufaktura, která se rychle rozšiřovala a zpracovávala kromě lnu i bavlnu. Jejím majitelem byla rodina Buhlů, která se záhy stala nejvlivnější a hlavně kapitálově nejsilnějším podnikatelem v celé oblasti.
Nový rozkvět dolování nastává již kolem roku 1800, kdy se začaly těžit grafitové sloje. Ložiska grafitu ve Velkovrbenské grafitové sérii se rozprostírají mezi obcemi Ostružná, Branná, Šléglov Staré Město pod Sněžníkem, Malé a Velké Vrbno. Území Velkovrbenské grafitové série dělíme na Velkovrbenskou klenbu a Šléglovskou kru. Velkovrbenská klenba má charakter brachyantiklinály, porušené jak podélnými, tak příčnými zlomy. Šléglovská kra má charakter synklinály s brachysynklinálním uzávěrem. Obě geologické jednotky jsou od sebe tektonicky oddděleny. Na severu pokračuje Velkovrbenská grafitová série až k masivu Lví kupy, na východě je série omezena Ramzovským nasunutím a na západě je přikryta Staroměstským svorovým pásmem. Celá brachyantiklinální struktura a synklinála Šléglovské kry je intenzivně tektonicky postižená.
Oblast je tvořena pestrou škálou metamorfovaných hornin odpovídajících mezozóně. Za nejspodnější horizont lze považovat biotitické kvarcity, nadloží těchto hornin tvoří granátické fylity. V nadloží svorů v části severní se nalézá poloha granátických amfibolitů. Vlastní grafitové sloje lemující obvod celé série /v jihovýchodním křídle nejmocnější/ jsou doprovázeny převážně velmi pestrou skladbou karbonátových hornin, od čistých krystalických vápenců po krys. dolomity s množstvím přechodných typů. V těsném podloží karbonátových hornin se vyskytují biotitické pararuly a granátické svory. Lokálně se zde vyskytují pegmatity, ortorulové intruze a metalydity. Horniny různého stupně metamorfózy se zde prudce střídají.
