Důl Milada I. založil hrabě Westphalen v roce 1869 na katastru Vyklic, v těsné blízkosti chabařovické železniční stanice, na kterou byl napojen vlastní železniční vlečkou. Těžní jáma byla 87,5 m hluboká. V roce 1907 zaměstnával důl 107 dělníků v podzemí a 44 na povrchu, přičemž roční těžbu měl 83 550 tun. Důl byl zařazen do kategorie dolů bez nebezpečí výbuchu. Z těžebních metod bylo uplatňováno především komorování na zával a pilířování na zával ve druhé etáži. V komorách byla využívána trhací práce. V době krize — 1909 až 1910 se projevují na dole vážnější hospodářské potíže a důl se stává záhy nerentabilním. Jelikož se úspěšněji rozvíjí těžba na výhodněji položeném dole Milada II., je důl Milada I. v roce 1924 zastaven.
Důl Milada II. byl otevřen v roce 1884 v západní části bývalé železniční stanice Chabařovice, na katastru Chabařovice. Důl měl rovněž vlastní vlečku a byl doveden do hloubky 105 m. V roce 1907 zaměstnával 139 dělníků v podzemí a 53 na povrchu a docílil roční těžby 130 910 tun. Z hlediska výbušnosti byl zařazen do I. kategorie nebezpečí. Dobýval především komorováním na zával s uplatněním trhacích prací. Miladu I a II kupuje v roce 1891 Mostecká uhelná společnost, společně s doly Doblhoff, Barbara, Julie, Neuhoffnung a Petri za 3,6 mil. korun. Jáma bývalého dolu Milada I byla v roce 1992 zasažena těžbou předpolí lomu Chabařovice v její vrchní poloze. Z likvidovaného dolu Milada II dosud slouží část budov a vlečka k průmyslovým účelům.
