Důl Adolf Ernst byl v roce 1875 založen skupinou tuchomyšlských rolníků, kteří ho později prodali chabařovickému těžařstvu Saxonia. Později přešel do majetku lomských uhelných závodů. Důl vykázal v roce 1907 těžbu ve výši 185 026 tun, zaměstnával 203 dělníky v podzemí a 110 na povrchu. Těžní jáma byla hluboká 69,6 m. Na železniční trať Ústí-Teplice byl napojen vlastní vlečkou. Byl bez nebezpečí výbuchu, v podzemí se používalo otevřeného osvětlení. Nejrozšířenější těžební metodou bylo komorování a etážování. Při těžbě bylo užíváno trhacích prací. Důl měl jednak podzemní lanovku, jednak byl napojen na tehdejší „chemickou továrnu“ v Ústí nadzemní visutou lanovkou. Chemická továrna využívala lanovkového spojení rovněž s doly Albert (Prokop Holý), Fridrich I. a II. Důl měl vlastní třídírnu, dvě nakládací koleje, dvě vagonové váhy. Důl byl uzavřen po vytěžení uhelných zásob, které mu umožňoval hlubinný způsob těžby v roce 1934.
Jeho dobývací prostor později přetěžoval důl Albert (Prokop Holý). Rozsáhlé nezaložené vytěžené prostory dolu Adolf Ernst byly příčinou obnovení důlních požárů, kdy se dostalo v roce 1992 při těžbě do kontaktu velkostrojové rýpadlo lomu Chabařovice. Dno jámy v uhelné sloji bylo velkostrojem odkryto 26. 9. 1993.
