Zával ve sloji Pavel na Dole Vítězný únor v Ostravě 10. října 1967

Dne 10. října 1967 došlo k závalu v závodě 1 Dolu Vítězný únor v Ostravě v porubu 95-1493.

SITUACE

Sloj Pavel náleží stratigraficky k petřkovickým vrstvám, je mocná 0,7—0,1 m a je uložena pud úklonem asi 36°. Nadloží sloje tvoří písčité jílovce do více než desetinásobné mocnosti sloje. V této nadložní vrstvě jsou vyvinuty odlučné plochy.

Podloží sloje je tvořeno písčitými jílovci a jemnozrnnými pískovci.

Porub 93-1493 se nacházel v hloubce 550 až 600 m pod povrchem. Dobýván byl z pole, ručně, s odtěžením mrtvými žlaby, směrným stěnováním na zával a pozitivním postavením porubní fronty.

Výchozí prorážka 39691 byla vyražena podél stařin porubu 95-1492, který postupoval směrem do pole s negativním postavením porubní fronty, avšak pro obtíže při dobývání byl zastaven předčasně.

PŘED NEHODOU

V ranní směně dna 10. října pracovalo v porubu 99-1493 12 horníků. Asi v 10.19 hod. došlo k náhlému závalu nadloží. Zával uzavřel v porubu 8 členů osádky, mezi nimi i revírníka a předáka.

Další čtyři horníci měli odříznutou ústupovou cestu po těžní třídě 95-3492, která byla závalem
značně deformována. Tři z těchto horníků pracovali v prorážce ražené před porubní frontou starého porubu směrem k hranici. Čtvrtý horník obsluhoval výsyp pod porubem a při závalu unikl po těžní chodbě směrem ke starému porubu 95-1492.

Z VTAŽNÉ STRANY

První zásahové jednotky nastupovaly z těžní třidy. Brzy se podařilo navázat spojení se čtyřmi uzavřenými, kteří byli bez zranění. Po zajištění průchodu 30 m dlouhým silně deformovaným úsekem přešli všichni do bezpečí.

K proniknutí do porubu však byla z vtažné strany jen jediná možnost: ražení obtínky podél porubní fronty. Ihned byly zahájeny přípravné práce. Na pracovišti byli kromě záchranářů také vybraní havíři a technici ze závodu.

Z vtažné strany bylo ihned v prvních hodinách použito i naslouchací zařízení, protože bylo pravděpodobné, že se postiženým podařilo ukrýt se v nějaké volné prostoře. Výsledky však byly stále negativní.

Z VÝDUCHU

První průzkum ověřil, že zával dosáhl do vzdálenosti 40 m od vrchní špice porubu, přičemž v úseku dalších 35 m níže byly nad spadlou vrstvou nadloží volné prostory. Voláním bylo navázáno spojení se dvěma postiženými, kteří byli z větší části zasypáni. Nacházeli se v 65 a 75 m pod vrchní špici.

Ihned byla zajišťována záchranná cesta k zavaleným. Dokonalé zajištění za daných podmínek však vyžadovalo relativně dlouhého času. Zachránci proto podnikli odvážný pokus. Na laně se spouštěli k prvnímu zavalenému, avšak nepodařilo se jej vyprostit. Při náhlém dalším poklesu hornin byli zachránci nuceni prostor opustit, a když se k němu za několik minut vrátili, byl již mrtev.

Pokračovaly práce na záchraně dalšího žijícího horníka. V pohotovosti bylo resuscitační oddělení městské nemocnice a v dole byli dva lékaři — záchranáři přímo na pracovištích, jeden z vtažné a druhý z výdušné strany.

V 17.20 hod. se podařilo postiženého vyprostit a ještě v porubu mu byla poskytnuta lékařská první pomoc. Transport probíhal pod dohledem lékaře až na povrch, kde postiženého převzal chirurg rychlé záchranné služby.

DALŠÍ PRÁCE

Z výdušné strany bylo zesíleně zajišťováno rubání až k místům, odkud byla vyproštěna těla dalších dvou postižených.

Obtínkou podél porubní fronty z vtažné strany byla nalezena těla dalších dvou postižených, kteří v době závalu byli bezprostředně u pilíře asi 20 m nad těžní třídou.

Dlouho bylo pohřešováno tělo posledního postiženého, předáka porubu. Podle jednotlivých známek a výpovědi bylo sice známo, že se nachází nejdále v úrovni 21 m od těžní třidy, ale i takto vymezený prostor byl značně velký. Z obtínky byly nejprve v 21 m a potom v 9 m raženy v závalu za velmi těžkých podmínek kanály směrem k těžnímu zařízení. Spodní kanál vymezil prostor, kde by se mohl postižený nacházet a po dosažení těžní soupravy a stočení postupu směrem k těžní chodbě bylo tělo nalezeno a dne 17. října vyproštěno. Od okamžiku závalu uplynulo právě 18 hodin.