Dne 26. dubna 1967 krátce po 18. hodině došlo na Dole Žofie v Orlové k závalu v porubech č. 33/26 a 34/26, přičemž bylo závalem ohroženo 6 horníků.
Sloje 33 a 34, spodní lávka, měly úklon 80 až 90°. Mohutnost 33. sloje byla v této oblasti od 280 do 360 cm, mohutnost 34. sloje, spodní lávky, byla od 250 do 360 cm. Mezi těmito slojemi byla vrstva proplástku tvořena siltovcem o průměrné mocnosti 5 m. Poruby byly vedeny jako poruby sdružené s dobýváním směrným zátinkováním se sypanou základkou.
V kritickém dni pracovalo v porubu 33. sloje 6 horníků v zátinkách ve vrchní části porubu za přítomnosti stálého technického dozoru.
Pod dohledem revírníka a vyššího technického dozoru 4 havíři zesilovali výztuž v 9. zátince v porubu 34. sloje. Krátce po 18. hodině hlásil z dolu technik z 33. sloje, že v porubu 33/26 došlo k závalu, který zasáhl i výdušnou třídu v 34. sloji. Všichni pracovníci z porubu v 33. sloji závalu unikli, osádka porubu 34/26 byla pohřešována.
Podle rozsahu nehody bylo zřejmé, že závalem byla postižena celá oblast až k mezipatru. Naděje na záchranu pohřešovaných byla velmi malá.
Prvním úkolem zachránců bylo zajištění přístupových cest. Z vtažné strany obou porubů byla zesilována výztuž až k místu závalu. Stejně tak i výdušná třída v 34. sloji, budovaná v ocelových obloucích, byla od překopu 633 nově zajištěna polygonovou výztuží.
Během těchto prací se záchranáři pokoušeli navazovat akustické spojení s uzavřenými horníky. Všechny pokusy však byly bezvýsledné a naděje stále klesaly. Přesto však po celou dobu nebyl zastaven přívod stlačeného vzduchu do prostoru za závalem. Spojení s postiženými horníky bylo navázáno 28. dubna v 15. 30 h přes rozpojené potrubí o průměru 50 mm, a tím vyfukující stlačený vzduch vytvořil únosné podmínky pro udržení dýchatelného ovzduší.
Tímto potrubím byla uzavřeným horníkům podávána strava jen v tekutém stavu po důkladném propláchnutí vodou (jinak to nebylo možné).
Současně se zmáháním chodby byl urychleně ražen záchranný překop a vrtán vyhledávací vrt. Přímé zmáhání však bylo nejúspěšnější.
K postiženým se dostali záchranáři vyražením záchranné chodby v prostoru za výztuží. Horníci byli vyproštěni 29. dubna v 16.20 h po 71 hodinách nuceného pobytu v dole.
Lékaři vyšetřili zachráněné přímo v dole, dali jim černé brýle a po vyfárání je pro zlepšení celkového psychického stavu a tělesné kondice hospitalizovali v hyperbarické komoře.
Ochrana očí nebyla bezpodmínečně nutná, protože náhlé oslnění po dlouhém pobytu ve tmě nebo v šeru neohrožuje zrakový orgán, ale pomáhá k adaptaci oka, a tím i k celkové pohodě.
