Zápar na závodě Václav Dolu Čs. pionýr v OKR 4. února 1967

Dne 4. února 1967 krátce po půlnoci zjistil revírník v závodě 2 Dolu Československý pionýr ve 30. sloji za výchozí prorážkou porubu 87/3 na třídě 167/13 oxid uhelnatý v koncentraci, kterou nebylo možno stanovit nízkoprocentní trubičkou na CO.

Záchranáři z oddílu, který byl přivolán z pohotovosti HBZS zjistili, že:
– třída 167/13 byla vyražena v profilu Z₂ 14 m za výchozí prorážkou porubu 87/3;
– za výchozí prorážkou byla třída znepřístupněna zalaťováním a nebyla větrána;
– v čelbě třídy je ze stropu vysypané uhlí a ve vzniklém výlomu nad výstrojí je pravděpodobné ohnisko záparu.

V odebraných vzorcích ovzduší a měřením bylo zjištěno ve výlomu nad výstrojí 4,6 % CO₂, 1,2 % CH₄, 12,5 % O₂, 0,8 % CO a 55 °C a v čelbě bylo v průměrném vzorku 0,4 % CO₂, 0,3 % CH₄, 20,4 % O₂, 0,05 % CO a 25 °C.

První práce

Po prvním průzkumu bylo rozhodnuto zaplavit elektrárenským popílkem třídu 167/13 do vzdálenosti 9 m od čelby.

Byla zabudována nosná konstrukce peření a obita do výše 0,6 m od počvy a položeno plavící kontrolní potrubí až do výlomu v čelbě. Aby práce postupovala rychleji, byly do prostoru určeného k zaplavení ještě před počátkem plavení ukládány pytle plněné popílkem, které byly dovezeny z havarijní skládky závodu. Pytli tak byly založeny asi 3 m chodby. Současně se připravovalo plavení a foukání popílku.

Doprava materiálu byla zajišťována nezáchranáři, protože na dopravních chodbách byla zjišťována koncentrace pouze 0,002 % CO. Popílek byl dopravován po pásech, které provozně sloužily k dopravě základnového kamene do porubu. Kritickým bodem dopravy byla duklice z 3. patra do třídy 167/13, kde docházelo k usazování vlhkého popílku, který musel být ručně uvolňován.

Plavení a foukání

V ranní směrně dne 5. 2. bylo započato s foukáním popílku na uložené pytle v hrázi a v odpolední směně bylo současně s foukáním také již i plaveno. V noční směně 5. 2. došlo ke zhoršení situace. V místě stavby hráze se zvýšily koncentrace požárních zplodin.

Na dopravních cestách již bylo potom zjišťováno 0,025 % CO a v náraží výdušné jámy 0,005 % CO. Další doprava mohla být zajišťována pouze záchranáři.

Vzhledem k tomu byl pozměněn i postup prací. Bylo položeno druhé plavicí potrubí, které bylo vyvedeno těsně za filtrační peření.

Pro inertizaci ovzduší bylo v noční směně 6. 2. započato se vpouštěním dusíku. Během této a následující směny bylo vypuštěno 27 čtyřicetilitrových láhví, tj. celkem 162 m³ dusíku.

Ukončení izolace

Uzavření záparu bylo dokončeno v ranní směně 7. 2., kdy byla doplavena prostora za peřením a chloridovou pastou byl vyplněn výlom v čelbě.

Rozbory vzdušin v prostoru před peřením a ve výdušných cestách byly příznivé.

Nehledě na relativně konsolidovaný stav bylo ihned v dalších směnách započato s injektáží stropu chodby u peření, aby se zamezilo případnému prohoření sloje nad hrází směrem k peření.

Pro definitivní utěsnění bylo postaveno další filtrační peření 4 m před dokončenou zátkou a takto vzniklá prostora byla nově zaplavena. Tyto práce sice ještě prováděli záchranáři, ale bez dýchacích přístrojů a v době, kdy již byl v porubu obnoven provoz.

Příčiny záparu

Hlavní příčinou bylo, že nepoužívaná část důlního díla byla ponechána bez větrání, nebyla těsně uzavřena, ale jen znepřístupněna. Teplota vznikající okysličováním uhlí nebyla větráním odváděna a v okolí čelby se tak vytvořily podmínky pro akumulaci tepla a pro vznik zápary v rozdrceném uhelném pilíři.